James Marsters se zakousl do okázalé role v Torchwoodu - II. část

zdroj: TV Guide (tištěná podoba, 21. ledna 2008) a TVGuide.com (30. ledna 2008)

autor: Ileane Rudolph

photo source: Civilized James Gallery

James Marsters o slávě, rodině a životě po čtyřicítce. Pokračování rozhovoru pro TV Guide. Tentokrát o návratu do Smallville, roli v Dragonballu a o tom, že nechtěl být slavný.

TV Guide: Vracíte se na pár dílů do Smallville. Co je zábavné na hraní Brainiaca? Určitě je chytrý, ale není tak sexy, jako Kapitán John z Torchwoodu.

James Marsters: (směje se) Opravdu rád s těmi herci hraji a v páté sérii jsem miloval, že diváci nevěděli, proč jsem tam byl. To bylo výborné.

To bylo když Brainiac předstíral, že je profesor historie Milton Fine?

Ano. Předstíral jsem, že se starám o pocity Clarka, bylo to skvělé, protože mě to opravdu nezajímalo. Chtěl jsem, aby byl mým nástrojem. Tak trochu mi nakopal zadek, samozřejmě.

Když jsme naposled viděli Brainiaca, nebyl přeměněn do své černé kapalné původní podoby?

Naplnil se mi rozvrh a nemohl jsem se vrátit, tohle byl způsob, jak za mnou zavřít dveře. Pak mi na začátku této série volal Al Gough (výkonný producent) a zeptal se mě, zda jsem k dispozici. Naštěstí jsem měl nějaký čas.

Co se stalo s tímhle zlým stvořením?

Přešel od snahy ovládnout svět ke snaze přežít, drží se u tuláků, ohřívá si ruce u otevřených ohňů. Mé oblečení je víc cool a jedl jsme krysy. Předpokládám že se brzy vrátí se svými intrikami a bude ztrpčovat Clarkovi život. Vážně úžasné bylo, že jsem pracoval s Marc McClurem, hrál Jimmy Olsena v původním „Supermanovi“ s Christopherem Reevem. Hraje tu vědce. Snad mohu říct, že je dobrý vědec.

Jste připraven dělat další sérii jako hráč na plný úvazek?

Jistě. Hrozně rád pracuji. Když jsem byl dítě, zval jsem své kamarády že si budeme hrát, pak jsem je vzal do továrny na tříděný odpad, kde jsme celý den vozili sklo. Nenáviděli mě za to, ale já si myslel, že to byla zábava. Rád se potím.

Je to jeden z důvodů proč rád hrajete ve sci-fi – tvrdá dřina a hodně potu?

Jeden z důvodů. Ale víte, někteří scénáristé z Buffy jsou v těch nejlepších seriálech, co se teď vysílají – Grey’s Anatomy, 24 – řekněte si. A všichni si stěžují na to samé: „Tohle je skvělé, ale chci mít obrovského démona, který by mohl projít trhlinou a někoho by jí mohl protáhnout do nějakého zajímavého světa.“ Říkám jim na to: „Člověče jsi ve 24ce, kdykoliv můžete mít atomovou válku!“ A on mi na to řekne: „Jo, to je nuda. Jsem zaseknutý v realitě!“

Dále se vrháte do velké sci-fi. Můžete nám něco říct o hrané adaptaci Dragonball?

Dragonball je nejvíce cool animovaný televizní seriál za posledních 50.000 let. Jedinou slabostí je, že ženské postavy nejsou dobře vykreslené – zlepšíme to ve filmu. Má to v sobě Shakespearovský smysl dobra a zla. Ten film má neuvěřitelné akční scény s postavami, které mají neuvěřitelné schopnosti. Bude to opravdu vizuálně vzrušující. Řekli mi, že rozpočet filmu je kolem 100 milionu dolarů.

Je hezké vědět, že jste tak nadšený. Koho hrajete?

Lorda Piccolo. Je tisíce let starý a před velmi dlouhou dobou byl silou dobra, ale dostal se do ošklivého sporu a byl poslán na 2000 let do vězení. Byl kvůli tomu hodně naštvaný a našel si způsob, jak utéci a pak se snaží zničit svět. Úžasnou věcí je, kdo viděl Dragonball, tak ví, že se Lord Piccolo přeměnil v postavu jménem Piccolo a to je další balíček překvapení. Je jednou z nejoblíbenějších postav celé série. Řekli mi, že pracuji pro lidi, kteří mě usmaží zaživa, pokud řeknu moc informací, mohu vám však říci, že tahle postava je zelená, plešatá a má špičaté uši. Slovo hrdinský by na konci nebyl špatný termín, ale je to dlouhá cesta.

Na druhé straně tohoto spektra, nehrajete masového vraha Teda Bundyho v minisérii televizní společnosti Lifetime Movie Network The Capture of the Green River Killer?

John Pielmeier, skvělý člověk, který vyhrál cenu Tony za Agnes of God a se kterým jsem pracoval v 90. letech v Seattlu, mi zavolal a řekl mi, že dělá tohle drama a že nemá dobrého Teda Bundyho a zda bych mohl na den přijít a točit. Všichni říkali, že jsem byl vážně děsivý. Učesali mě podle něj, oblékli mě do kostýmu a režisér za mnou přišel do přívěsu a řekl mi: „Ach můj bože, vypadáš přesně jako Ted Bundy.“ Táhni! Tohle nechci slyšet.

Většina z nás vás zná z Buffy, ale nehrál jste předtím už roky?

Ach můj bože ano. Předtím jsem hrál ve více jak 100 hrách. Nikdy jsem nechtěl být opravdu slavný. Trochu jsem tohle ochutnal na střední škole. Na setkání studentů organizace Thespian (organizace spojující studenty herectví středních a základních škol), jsem byl obsazen do role Ježíše ve hře Godspell a najednou jsem byl jako „Who a Stouni“. Vráželi mi do koupelny holky a snažili se vidět mi penis! Sláva mi nepřišla zábavná. Šel jsem do divadla – měl jsme v Seattlu své vlastní divadlo, bylo to úžasné. Ale s narozením mého syna jsem slýchal ten hlásek: „Běž vydělat peníze Jamesi Marstersi. Běž teď na jih. Nerozhodl se být chudý. Nebude šťastný, když bude spát vzadu v tvém divadle, jako jsi teď ty.“

A zbytek je televizní minulost. Je pravda, že před několika lety Britští filmoví diváci hlasovali pro vás a pro Kieru Knightley, jako za herce, které by nejraději viděli jako Romea a Julii? Pravděpodobně jste porazil Leonarda DiCapria a Orlanda Blouma!

Je to pravda. V zámoří byla Buffy významnější než v Americe. Postavy měli dokonce v jedné z bývalých zemí Sovětského svazu vlastní známky. Bylo to legrační slyšet. Jistě že jsem řekl ano, udělám to, ale Keira to nekomentovala. (směje se)

Život po čtyřicítce se zdá celkem dobrý, že ano?

Ano. Čtyřicítka je dobrá! Přemýšlím teď mozkem, což je mnohem jasnější a ženy to zdá se oceňují. Je to skvělá dekáda, kde máte kontrolu sám nad sebou a ženy mají stále zájem.