Marsters se učí, jak nechat Spika za sebou.

zdroj: http://www.bostonnow.com, 5. listopadu 2007

autor: Al Norton

photo source: Mad_brilliant - (Thank you). 2007 Los Angeles, USA

James Marsters je nejznámější z role Spika v seriálech Buffy The Vampire Slayer a Angel, ve kterých mu směs vášnivosti, vtipu a duše (nutná slovní hříčka) vynesli oddané přívržence. V současné době má hostující roli v seriálu Without A Trace, později se tuto sezónu vrátí do několika dílů seriálu Smallville (kde si zopakuje roli z minulého roku) a stejně tak se objeví v nadcházející druhé sérii seriálu stanice BBC, Torchwood. Boston Now si s ním nedávno popovídal o jeho hraní, zpívání a té roli, která ho udělala slavným.

Boston Now: Poslední dobou toho máte na talíři docela dost. Bylo to vědomé rozhodnutí pracovat teď víc, nebo se práce prostě naskytla?

James Marsters: Život jde v cyklu. Tohle je období, kdy se práce naskytla. Duševně jsem zrovna narazil na dobré období života … nevím, zda biorytmy jsou správné, ale někdy prostě narazíte na dobré období života a věci prostě sviští. Lidé si vás chtějí najímat, nemohou se vás nabažit a vše co děláte dopadá dobře a někdy pak ani nemáte čas na pauzu. Upřímně, zhruba po devět měsíců jsem byl dítě štěstěny. To nejspíš znamená, že tak do roka se zase svezu dolů, ale momentálně se daří.

BN: Jak jste skončil ve Without A Trace?

JM: Nevím proč mě obsadili. Vím, že mě měli na place rádi, ale myslel jsem si, že se jim jen líbí můj účes (směje se). Nepotřebovali mě kvůli sledovanosti, byl to čistě konkurs. Potřebovali policistu, kterému by diváci okamžitě věřili a já byl v dobré náladě… Myslím, že jsem se chlubil zbrusu novým oblekem, který jsem měl na sobě (směje se). Mám pocit, že jsem důvěryhodný policista, to asi znamená, že zemřu.

BN: To mě vede k další otázce. Říká se, že děláte 4 epizody, které mohou přerůst ve víc.

JM: Jsem rád, že vám to řekli (směje se). To je skvělé. Opravdu?

BN: Je to na internetu.

JM: Skvělé. Myslím si, že by mě měli najmout. Zažívám s nimi skvělý čas. Doposud jsem hrál pouze s Marianne Jean-Baptiste a ona je úžasná. Je skvělý člověk, ale nezahrávejte si s ní (směje se). Nikdy bych si s ní nezahrával – vždycky znám svůj text, právě teď nás spojuje Aretha Franklin. Osazenstvo a režiséři jsou úzce spjati, nedělají chyby. Jsem zvyklý na to, že jsem ten člověk, který zná svůj text, zatímco štáb/herci dělají pár chyb, ale oni nikdy nic nepokazili. Když znáte váš text, berete dva záběry a vracíte se domů.

BN: Jaké to je dělat seriál, který má za sebou šest let ve srovnání s novinkou jako je Saving Grace?

JM: Prostředí u Saving Grace bylo tak fantastické. Byla to jejich první epizoda po pilotu, který si vedl opravdu dobře a byl to takový ten čas „možná“ a „snad“ a všichni věřili, že jsou součástí něčeho zvláštního. Co bylo skvělé na Without A Trace bylo to, že vám dávali ten pocit „rádi s tebou pracujeme“. Nelezou si na nervy, ale naopak jsou velmi spokojení … jsou to prostě příjemní lidé. Opravdu to nemůžete přehnat – pro herce je tak důležité, aby jste byl v prostředí, ve kterém je snadné být, protože herec má hrát. Říkají nám hráči, ne pracovníci. Pokud pracujeme, není to práce.

BN: A také hrajete v Torchwoodu.

JM: (směje se) Doufám, že Amerika dokáže strávit Torchwood. Myslel jsem si, že budu dělat chlípný spin-off seriálu Dr. Who v Anglii, protože víte, Angličané jsou tak trochu chlípní. Upřímně, mají rádi, když je jejich zábava trochu okořeněná, než jakou dokáží strávit Američané.

BN: Budete mít zase přízvuk (k šoku spousty jeho fanoušků, Marsters je z Kalifornie, ne z Anglie)?

JM: Ano. Rozhodl jsem se, že když jedu do Anglie, tak budu mít anglický přízvuk. Dali mi scénář a je to naprostý kriminálník, takže by měl být z nižší vrstvy a to už jsem okamžitě v území Spika.

BN: Bylo lehké do toho vklouznout?

JM: Naprosto. Příjemnou záležitostí bylo, že je zde mezi těma dvěma postavami rozdíl; Spike byl romantik, chodil by ve stejnou dobu pouze s jedním člověkem, kdežto tahle nová postava, Kapitán John, dělal by to se vším, co se pohne. (směje se). Ve scénáři se říká „všechno co má PSČ.“ Představím se a vášnivě políbím hlavního mužského představitele a pak mu nakopu zadek. Nebo možná on nakope zadek mě. Nakopeme si zadek navzájem.

BN: Věděl jste na konci minulé série, že se budete vracet do Smallville?

JM: Ne, to jsem nevěděl. Byla to jistá synchronizovanost. Myslel jsem si, že je to poslední série Smallville a že bych k nim zašel a ještě jednou je rád viděl. A zavolal jsem svému managerovi a řekl „asi to tenhle rok zabalí. Co kdybych se s nimi ještě jednou svezl?“ a on řekl „Oh, já ti to neřekl? Volali a ptali se, zda by jsi byl ochoten.“

BN: Buffy, Angel, Smallville, Torchwood... to je hodně science fiction a fantasy. Je na tomhle žánru něco, co vás přitahuje, nebo to je jen tak, že tohle jsou dobré scénáře?

JM: Mám za to, že jsem vyrůstal jako řada mladých kluků, líbilo se mi to a věřím tomu, že do toho mohu dát srdce, že to mohu zahrát tak, jako by to bylo smysluplné, jako jakýkoliv jiný scénář, což je pravda, pokud je to dobré. Lidé si všimli, že jsem ochotný se do toho zavázat. Jako dítě jsme si to užíval, ale ve stejnou dobu jsem hrál 15 let v divadle a nikdy nedělal žádné sci-fi a prožil jsme skvělý čas. Stal jsem se známým hraním upíra a mám pocit, že lidé o mě stále takhle přemýšlí.

Zvláštní je, že všichni scénáristé z Buffy – vždy jednou za čas s nimi mluvím – jsou u velice populárních seriálů. Pracují na CSI, Grey’s Anatomy, 24, vyberte si, všichni jsou u velkých seriálů a všichni si stěžují na to samé. Říkají: „Bože, nudím se. Chci obřího démona, který by tam vlítnul a roztrhal mu krk. Chci aby se stalo něco velkého, něco neobyčejného. Jenom tu sedíme a povídáme si o nukleárních zbraních, je to nuda.“ Na sci-fi a fantasy je něco volného a osvobozujícího.

Abych řekl pravdu, když skončila Buffy, chtěl jsem jít hrát do kvalitního kriminálního seriálu, protože co mě frustrovalo na Buffy a v televizi obecně je, že když se postavy odhalí, tak mluví jen o sobě, obvykle blízko kuchyňského dřezu.

BN: Je tam hodně výkladových dialogů.

JM: Přesně. Takhle se to v televizi dělá, protože dělat to během akce je příliš nákladné. Trvá dlouho, než se to napíše, to znamená, že vaše postavy jsou více v pohybu a to za týden nenatočíte. Co se mi na těchhle procedurální seriálech líbí je, že tam nemluví o svých citech; scénáristé tuhle část prostě vyrvou a věří, že herci to do své role vloží. Myslím, že je to brilantní poznání televize, když si uvědomí co můžou a co ne a pokud herci znají své repliky a jsou ochotni odhalit se, stejně do postavy vloží rys..

BN: Když jste ztvárnil takovou ikonu, jakou je postava Spike, je těžké vybrat si další roli? Jak v tom pokračujete a jak se vyhýbáte tomu být obsazován pořád do stejného typu rolí?

JM: Ralph Waldo Emerson řekl něco, co jsem vždy shledával jako herec velmi užitečné: „Mezi muži jsou všichni muži“, jsem si jitý, že kdyby se narodil o něco později, tak by řekl: „mezi lidmi jsou všichni lidé.“ Pravdou je, že jsem si vzal aspekty své vlastní osobnosti, které jsem použil pro Spika, přidal jsem k tomu přízvuk a navrch vlasy. Snažil jsem se brát role, které stojí na stejných aspektech, které jsem používal u hraní Spika, bez těch vlasů a bez přízvuku; samotáře, kriminálníky, lidi, kteří mohou být trochu frustrováni, ale snažil jsem se však držet stranou od upírů… a od blond vlasů (směj se). Snažil jsem se pokračovat se stejnou stránkou své osobnosti a zároveň to větvit do novým typů postav. Také beru co přijde. Herectví je jako klouzání po vlnách, jen doufáte, že lidé viděli vaše poslední představení a pak vás chtějí potkat.

BN: Pořád tady jsou dohady o spin-offu nebo filmech: myslíte si, že si ještě někdy zahrajete Spika?

JM: Řekl jsme Jossovi, že má sedm let po ukončení Angela, aby dal Spikovi projekt. Což by mu dalo 14 let s postavou. Myslel jsem, že pokud postavy nemají stárnout, je to horní hranice. Ale když jsem odpočatý, myslím, že bych ho pořád mohl hrát aniž bych musel říkat, že pije špatnou krev a pomalu stárne. Myslím, že je to jediný způsob jak byste to byli schopni dělat, pokud to, že nestárnou je na upírech ta nejvíc cool věc. Pokud bychom měli správné světlo a já si udržel vzhled jako jsem měl před 14-ti lety, jo, bylo by to super. Nemyslím, že by Joss měl skutečně zájem. Myslím, že pokročil dál.

BN: Držíte krok s různými komiksy oživujícími Buffy a Angela?

JM: Občas mi fanoušci dají nějaký komiks a mě přijdou skvělé. Ten poslední je báječný. Joss píše knihy (komiksy), ale nemají moc společného se Spikem, takže jsem neměl potřebu je číst. Myslím, že ho zajímají jiné postavy.

BN: Četl jsem snad, že máte hrát Teda Bundyho?

JM: Jo! John Pielmeier, co napsal Agnes Of God, pracoval jsem s nim před lety v Seattlu na hře Voices In The Dark (Hlas ve tmě), dělal film a chtěl abych si přišel zahrát Teda Bundy. Zeptal jsem se, zda bych musel někoho zabít nebo mučit a on řekl „ne, jsi jen ve vězení“ a mluvíš o tom, jak chytit jiného chlápka a já si pomyslel „Oh, ok, to je fajn.“ Nechtěl jsem dělat nic příšerného.

BN: Prováděl jste nějaký průzkum?

JM: Nechtěl jsem dělat průzkum, protože to je sociopat, co necítí vinu za to co udělal, zatímco já, když se na ty věci podívám, je mi zle. Bylo to zvláštní, protože jsem byl ve svém přívěsu a říkali mi „Oh, vypadáte přesně jako on“ a já na to „zmlkněte!!!“. Nechtěl jsem to slyšet. (směje se).

BN: Vím, že jste vydal album, které je teď k dostání na vašem webu. Jaký styl hudby mají lidé čekat?

JM: Blues a folk. Na albu je i punk rocková píseň. A dost dobrý pop. Zní to, jakoby tam bylo ze všeho něco, ale dali jsme si práci s tím, abychom to udrželi pohromadě a myslím, že to zapadá dost dobře.

BN: Díky za povídání. Těším se, že vás v příštích několika měsících pořád uvidím ve své TV.

JM: Jo, budu jako televizní pandemie. (směje se).

BN: Nejsem si jist, zda chcete, abych vás citoval.

JM: Ne, budu milá choroba (směje se).