Collectormania 11 - Talk - 1. část

  

zdroj: Otázky a odpovědi během Collectormanie 11, 6. května 2007, Milton Keynes, England

pomocný zdroj: James Marsters Live (http://www.jamesmarsterslive.com/)

poznámka: Na některé dotazy a odpovědi se můžete podívat "live" v odkazech, popřípadě přímo v článku, i tak jsou ale videa přeložena :).

photo by:

Na začátek něco málo o místě, ve kterém se pořádal Talk s Jamesem. Vše se odehrálo v menší podlouhlé místnosti, kde se nacházelo cca 500 lidí, na konci sálu bylo malé pódium se dvěma mikrofony a vedle pódia se nacházelo promítací plátno, na kterém byl teoreticky vidět James, v podstatě tam byl vidět James jako duch :D. Naštěstí nám tato drobnost nevadila, nacházeli jsme se v nějaké 9-10 řadě (jj tady si odporuji se Símou, ale na rozdíl od ní se snažím počítat :D, jinak za námi bylo ještě opravdu hodně řad s židlemi). Po celé délce místnosti byli rozmístěné repro-bedny, které zaručovali, že když třeba někdo neviděl, tak po zvukové stránce bylo vše v pořádku.

Jako první přišel na pódium Jamesův manager Steve Himber, který nás přivítal a následně přivítal Jamese. Poté uděl něco, co nemělo u Jamesových talků obdoby a sice, zůstal s ním na pódiu a rozhodl se ho na začátek sám vyzpovídat, zejména získat odpovědi na otázky, které mu chodí na mail. Když se svým výslechem skončil, tak přišla řada na fanoušky, kteří byli na počátku vyzváni, aby se shromáždili podél levé strany sálu, kde byl připraven další mikrofon.

Kdybych měla všude dodávat, kdy se kdo smál, tak by to bylo na dlouho :D, takže: fanoušci se bavili a smáli se nepřetržitě a pokud mohu soudit podle pohledu, tak se James velmi dobře bavil a smál se neméně (někdy jsem to tam i dopsala, to když šel do předklonu :D).

Nejprve tedy několik odpovědí na zvídavé dotazy managera. Nedá mi to nedodat, že si tohle obě strany náležitě vychutnali a skvěle se u toho bavili. Prakticky se oba dva pořád smáli.

Steve Himber: Děkuji. Uděláme něco trochu jinak, vezmu si asi tak prvních pět minut a budu se Jamese ptát na otázky, které jsem vždy chtěl, aby zodpověděl. Dobře? Všichni vzadu slyšíte dobře? Chci si to ujasnit. Jste v pohodě? Dobře. Takže, přivítejte Jamese Marsterse.

James: Děkuji, ahoj, jeee! Než začneme, kolik z vás tu má děti? Dobře, takže pokud budeme moc neslušní, připomeňte nám to. Myslím, že to zvládneme.

Steve: Dobře.

James: Máme otázky, tedy on má otázky.

Steve: Napsal jsem si otázky pro pana Marsterse. Dobře, takže začneme se mnou. Často jsem slyšel, že o mě mluvíš jako o tvém pasákovi.

James: Jo.

Steve: Mohl bys mi tedy přesně říct, co tím myslíš?

James: Jedenkrát! Znám Steva 7 let a během té doby jsem ho požádal jednou, aby mi pomohl seznámit se s dívkou. Jednou! Vážně jsem o tu dívku měl zájem a nezeptal bych se jí. A Steve mi na to řekl: „Jo jasně Jamesi, jdu na to, jsem tvůj pasák.“ A prostě jsi odešel. Už jsem ho o to znovu nikdy nepožádal. Nikdy jsem tě o to znovu nepožádal, ale od té doby jsi můj pasák.

Steve: Já vím. Beru to laskavě.

James: Můj zbytečný pasák.

Steve: Abych se držel tématu. Máš kolem sebe mě…., ale všichni ostatní, kdo mi pomáhají, jsou ženy.

James: (zasněně) Anoooo!

Steve: Slyšel jsem dohady, že tyhle ženy tě využívají. Jen jsem slyšel…

James: Neee

(někdo z publika zavolá – ne dost!)

Steve: Oh, ne dost slyšíme, takže, svádíme tě?

James: Neeee (snaží se nesmát, ale nejde mu to :D), nechtějí se o mě dělit, pořád to jsou jen ony! Ne, ne… ne. Jsem kolem skvělé skupiny lidí, kteří mají po pravdě na práci lepší věci. Nechtějí vlastně, abych o nich mluvil, jedna z nich je tajemnice ministra obrany. Nezahrávejte si s ní, jedna z nich je vedoucí informační kanceláře v Británii varující před pohlavními nemocemi, je tam šéfkou. Pracuje pod ní tak 150 lidí. S ní si také nezahrávám. Pořád nevím, proč mi ještě pomáhají setkávat se s vámi. Jsme společně 4 roky.

Ale ne, když jsem sem poprvé přišel, byl jsem ještě v kapele, neměl jsem v té době přítelkyni a všichni jsme chtěli mít holky, ale oni, nedovolili mi mít sex Steve! Pamatuješ si to… jedna dívka ve Walesu, potkal jsem se s jednou dívkou ve Walesu, jen jsem se s ní líbal pro boha.

Steve: Dobře, tedy…

James: a tak to bylo lidi, žádné…

Steve: Přeruším tě, musím…

James: Musel jsem být jak duchovní.

Steve: Přeruším tě a přejdu přímo k tomu, o co tu jde.

James: Dobře.

Steve: Je pravda, že jsme milenci?

James: Rozhodně, Steve, jsi velmi pohledný chlap... a kdybych někdy cítil potřebu na tento druh potěšení, tak bych šel k tvým dveřím.

Steve: Buď ke mně šetrný.

James: Ale ne, dosud jsem nic takového nepotřeboval. A nejsem si jistý, že by jsi to chtěl.

Steve: Jen jsem slyšel dohady, tak jsem myslel, že mi něco uniká.

James: Ne, mám tě rád chlape. Miluju tě.

Steve: Všechno v pořádku.

James: Jooo?

Steve: Dobře, dohady, dohady... Vystupuješ opilý?

James: Dobrý! Ano, v minulosti, kdy jsem byl ještě s kapelou. Ano, myslel jsem si, že nemám právo nárokovat si peníze, ano. A také jsem byl strašně nervózní, že jsem asi vypadal, jako opilý. Vzpomínám si na tři akce, kdy jsem si myslel, že jsem byl vážně opilý a pak jsme se za to musel omluvit kapele. Ale nebyl jsem jediný. Steve se musel kapele omlouvat víckrát.

Steve: Ne já Steve.

James: Ne. Steve Sellers, musel se omlouvat poměrně víckrát, ale ne... upřímně. Rád si dám pár piv, když jsem tady.

Steve: Dobře.

James: Včera večer jsem měl dvě piva. Ano.

Steve: Takže je pravda, že ti z nás, co jsme kolem tebe, tě zásobujeme likéry?

James: Tedy, ty jsi mi dal ty dvě piva (směje se).

Steve: A řekl by jsi, že máš problém s pitím?

James: Ano, nikdy nepiji. Jsem rodič a jediná doba, kdy mám čas dát si 2 piva je tato.

Steve: Protože tohle je dovolená.

James: Tohle je můj celý společenský život lidi.

Steve: Dobře.

James: Děkuji.

Steve: Dobrá, tak dál. Co takhle šátrající ruce během photo sessions?

James: Nemám to rád, ale hej, naštěstí, dneska nebyl žádný problém, ani včera. Děkuji vám! Rád jsem přátelský a rád obejmu fanoušky, je to hezké, ale když začnou cestovat ruce někam, kam nemají, dostanu se do obraného procesu a vyděsím se, výsledkem toho je, že dalších 20 fanoušků nemá z focení dobrý zážitek.

(Někdo z obecenstva zakřičí) Nejsi hračka Jamesi.

James: Ano, děkuji. Jsem člověk.

Steve: Mnoho tvých fanoušků je fantastických a přicházejí znovu a znovu. Pamatuješ si vlastně fanoušky, které vidáš pořád dokola?

James: Ano pamatuji. Nepamatuji si jména, nepamatuji si.... velmi dlouho jsem si nepamatoval tvé jméno. Dal jsi mi vizitku. Ale pamatuji si tváře. Ve skutečnosti si velmi dobře pamatuji tváře, ano, pamatuji si vás lidi.

Steve: Skvěle. A co takhle, tvoji fanoušci jsou vždy tak trochu velmi štědří. Dostáváš od nich řadu hezkých věcí. Dopisy a dárky a takové ty věci. Máš... (James mu skočí do řeči)

James: Vážně to chceš vědět. Nebo jen tak rád mluvíš k fanouškům...

Steve: Víš co, musím tu něco vyjasnit. Já dostávám e-maily, ty ani nemáš počítač. Takže se s tím musím vypořádat já.

James: eeeh... dobře. Jaká byla otázka? Něco s dárky.

Steve: Jo, opravdu je dostáváš? Díváš se na ně?

James: Ano.

Steve: Co s nimi děláš?

James: Sním je, pokud jsou poživatelné. Přečtu si je, všechny si je prohlédnu.

Steve: Skvěle.

James: Jo.

Steve: To je dobrý.

James: Skvělá část na cestu domů....

Steve: Dobře, tohle je sarkastické, ale proč nekoncertuješ v domovském městě každého fanouška? Každého jednotlivce. Proč?

James: Protože jsem rodič! A kdybych nebyl rodič, snažil bych se podepsat smlouvu a někdo by mě vzal a okamžitě by po mě chtěli, abych jel do každého města a hrál. Byl bych na turné, bylo by to normální. Ale nejsem a to je důvod, proč jsem to nepodepsal. Jsem rodič, ale rád bych byl v každém městě!

Steve: Dobrá, poslední otázka. Tohle je pro tebe velký rock and roll týden. Odjel jsi pryč, nemáš žádnou odpovědnost, nemáš tu děti, měl jsi dvě piva...

James: Anoo.

Steve: Co jsi dělal včera v noci, když bylo po všem?

James: Měl jsem jedno a půl piva (dívá se významně na Steva), díval jsem se na Dr. Who. Dr. Who je úžasný! Jako by vynaložili na díl 2 miliony dolarů. A děj... myslel jsem si, že děj skončil, wow to bylo neuvěřitelné, jako by neuteklo moc času, ale bylo to jen 19 minut a pořád tam bylo strašně moc děje. Bylo to jako 3 díly amerického seriálu v jednom.

Steve: Ne vážně, jsi natěšený, ale... co jsi včera v noci dělal.

James: Šel jsem do postele! A to je, co jsem dělal.

Steve: (mávne rukou) Fajn, nudím se. Předám slovo vám lidi. Užijte si to.

James: Dobrá, snažil jsi se mě dostat do rozpaků, ale nepodařilo se ti to.

A slovo bylo předáno fanouškům :D.

James: Tedy, máme tu děti. Vy se mě budete snažit přivést do rozpaků. Jsem pro. Tak co bude.

Otázka: Ahoj chlape.

James: Člověče nevidím tvou tvář, ale znám tě, jak se máš?

Dobře. Chci se zeptat na dvě otázky. Nemyslím si, že tu někdo viděl Medicine Ball nebo Moloney, takže si myslím, že to vše pokryji.

James: Nemám pocit, že ti funguje mikrofon, musíme ho oživit.

Už je zapnutý?

James: Jo! Od plic chlape, chtějí tě slyšet.

Jo, dobře. Nemyslím si, že tu někdo… stal jsem se vaším fanouškem kvůli roli Billy O´Harry v Moloney.

James: Ach.

Což mě staví do jiné kategorie… dobře, nikdo tady neviděl Medicine Ball

James: Umíral jsem hladem, když jsem to točil. Utrhával jsem z vládního systému nezaměstnanosti, protože jsem musel krmit své dítě. Víš, zoufalý.

Ale byl to dobrý díl.

James: Dobře.

A vaše role byla skvělá, ostatní role…

James: Hrál v tom Peter Strauss! Je velmi dobrý!

Ano, ale jeho příběh nebyl moc zajímavý. Chci říct, ležel na zádech a tak a to není moc na dívání. Nicméně. Když to tu nikdo neviděl. Co dělala vaše postava v Medicine Ball? A co dělala vaše postava v Moloney? A jaké pro vás byly tyto dvě zkušenosti?

James: Medicine Ball byl divný, protože, když jsem to točil, hrál jsem v divadle v Seattlu hru Johna Pielmeiera, kde jsem hrál chlápka, který se vydával za vážně rozrušeného člověka s velkými psychickými problémy, který se prostě nechal vláčet přes pódium.

Myslím, že to bylo Killers (Vrazi).

James: Huh?

Jmenovalo se to Killers ne?

Ne, jmenovalo se to „Voice In The Dark“ (Hlas ve tmě), ale to bylo později, později, když zavolal hrdince, která řešila zločin, docházelo tam k brutálním vraždám a ten chlápek ji zavolá a mluví na ní (hlubokým, děsivým hlasem) „Ahoj drahoušku, jak se vede“ (pořád stejným hlasem) a takhle jsem zněl celou dobu. Poté, přišel jsem na třetí jednání, roztrhl jsem si košili, tak jsem získal všechny svaly, osm měsíců jsem na to posiloval, protože John Pielmeier získal cenu Tony za scénář ke hře Equus... ne, tak ne... Agnes of God, nebo tak něco. „Pracuji s Johnem Pielmeierem“, měl jsem prsa, byl jsem obrovský, 200 liber svalů – byl jsem opice! Když mě viděla herečka, se kterou jsem pracoval na Voices In The Dark (hráli jsme veškeré kaskadérské kousky, musela mě hodit z patra do vany a pak jsem byl zabit elektrickým proudem...), musel jsem ji tam táhnout přes pódium, tak křičela (dívčím ječivým hlasem) „arrrrggh, on mě zabije!“ Byl jsem obrovský a dival se na mě kastingový režisér, v Medicine Ball jsem hrál narkomana, obsadili mě, protože nikoho neměli. Pak mě uviděl režisér se a byl vzteklý, řekl: „Sakra co to...co jste mi to přivedli“ a chtěl roztrhnout castingového režiséra, řekl mu, „má to být závislák na heroinu! Co je tohle.“ Ano, to byla má druhá zkušenost v televizi a uvažoval jsem „jsem bezcenný“. Hrál jsem závisláka, který samozřejmě zneužíval svoji přítelkyni, myslím a snažil se, aby se setkala s nahrávacím producentem, ale ten se ukázal, že je polda, opravdu si na to moc nevzpomínám, ale myslím si, že jsem tam někoho zabil. Ale opravdu si na to nevzpomínám. Co byl ten druhý seriál?

Moloney.

James: Moloney. Zabil jsem někoho?

Skoro člověče.

James: Ano? Jo.

Jo.

James: Mám pocit, že jsem hrál špatného chlapa. Špatného chlapa, kterého chcete mít rádi.

Na počátku jste byl dobrý chlap, pak jste zjistil, že vás podvádí přítelkyně s vaším partnerem a pak jste...

James: Úžasné! Ano! Opravdu si nepamatuji, o čem to bylo. Nejvíc si z toho pamatuji, že jsem dostal šek, pamatuji si, že jsem vážně potřeboval peníze.

Okay.

Děkuju.

K mikrofonu předstoupil další fanoušek a ptá se, jaká byla spolupráce s Tony Headem a zejména pak na scéně (hlasem Jamese-Spika) „Cuppa tea, cuppa tea, almost got shagged, cuppa tea?“ – (Bargaining I, 6. série)

James: Natočili jsem to na třetí záběr, protože jsem se u prvních dvou smál, protože je to výborný text. Tony a já jsme se prostě měli rádi, byli jsme dva starší herci, kteří prošli nějakým tím kruhem slávy a peněz, je pravda, že menší, než jak tomu bylo v Buffy. Trochu jsme to znali z dřívějška, takže jsme byli skutečně nadšeni ze scénářů a pokaždé jsme byli nabuzeni z natáčení a tak nějak jsme se spojili. Cítil jsem, jako by byl má věková skupina a ihned mi pomohl se Spikovým přízvukem, byl tak přející, opravdu jsme měli jeden druhého rádi. Byli jsme přátelé, ale věděli jsme, že podle scénáře se máme nenávidět, takže jsme měli na natáčení takové povolení se nenávidět, protože jsme věděli, že se máme opravdu, opravdu rádi. Snažili jsme se tedy pořád nacházet nové způsoby, jak se nenávidět a ten text byl prostě skvostný a já ho dostal.

Mockrát děkuji Jamesi.

James: Jo.

Jen malá těžká otázka. Podle vašeho názoru, jak Metodické herectví ničí vaši psychiku?

James: Metodické herectví, jak mění nebo ničí mou (směje se) jo, jo. Metodika, jednoduše, Metodické herectví je vybudování si imaginárního světa ve vaší mysli, do kterého můžete uniknout ve vaší představivosti a pokud ho dokážete vytvořit do detailů, dojdete na místo... Sean Penn to nazývá „Klec“, Meryl Streep tomu říká... jak tomu říká? Zahrada.

Pískoviště?

James: Ne, tak tomu říkám já. Přišel jsem na to..., jakmile jednou víte, kde najdete malé město a obydlíte ho malým Spikem a malou Buffy, pak je to pro vás v určitém bodě skutečné, že nemůžete udělat chybu a jen improvizujete uvnitř zábran... víte kde jsou zdi, jednoduše víte, kam nemůžete zajít, když tedy víte, kam nesmíte zají, můžete jít kamkoliv jinam (povzdechne si). Velmi to pomáhá u filmu, film vás jednoduše zachytí hrát, pokud jste zvolili chytrou volbu, kterou jste měli tu noc předtím na polštáři, můžete si myslet, kterak je to opravdu skvělé, ale když to pak uvidíte ve filmu, vypadá to jako volba, jako chytrá volba a nevypadá to skutečně. Metodické herectví je jen technika, se kterou jsme přišli tak daleko, že upřímně sedí u filmu. Myslím si to... opravdu se ale začnete cítit, jako vaše postava. A já, když jsem hrál upíra, který se vážně o nikoho nestará a je ochotný kohokoliv zabít, dostanete se na velmi temné místo... a já to tam nechal zajít... Od chvíle, kdy jsem podepsal smlouvu jsem se snažil být hubenější a hubenější a tak to bylo, nakonec jsem se dostal k momentu, myslím si, že to byla 6. série, kde jsem byl jako zjevení. Konečně jsem si uvědomil, že musím jen hrát, že musím přestat s Metodikou. Metodické hraní bylo navrženo lidmi z divadel, kteří přemýšleli o filmech a filmy se netočí sedm let. Nechcete po nikom, aby se držel takové role sedm let. Ale já takový byl... byl jsem takový šest let a víte, když jste tak dlouho žili, tak když řeknou „akce“, tak se k tomu jednoduše zase vrátíte. Ale ano, v mé mysli bylo opravdu malé město, malá Buffy a malý Spike, který miloval Buffy a když to bylo takhle malé, tak to bylo celkem rozkošné.

Děkuji.

James: Rádo se stalo.

Ahoj Jamesi.

James: Ahoj.

Co cítíte, když se podíváte do zrcadla a umíte svému odrazu říct "miluji se"?

James: Ano, umím. Rozhodně. Je to vážně pokrok, že ano? Abych k tomu došel, prošel jsem terapií. Ano, seriál mě dostal na léčení, ale můj terapeut mi řekl, pokud to dokážeš, pak jsi snad v pořádku.

Jak se vidíte, jaký jste?

James: Vidím dobrého chlapa. Mám ho rád! (potlesk a jásavý souhlas) Vidím chlapa, který se snaží, ale to je v pořádku.

Ahoj Jamesi.

James: Hello love.

Jsem vyděšená.

James: (něžně) Awww, to já také.

Jaké věci nadále zůstávají ve vašem životě, kterých chcete dosáhnout? A druhá otázka. Věříte v lásku na první pohled?

James: Věřím v lásku na první pohled. Myslím si, že když vidíte někoho instinktivně stejně, kdo se neodchyluje... myslím si, že když někoho uvidíte, tak si to uvědomujte mnohem více, než si myslíte. Myslím si, že jsou naše instinkty velmi silné a poté s tím člověkem potřebujete tak rok a půl, než se to projeví, protože jak víte, vztah vydrží, pakliže přečkal rok a půl, dva roky. To je okamžik, kdy zjistíte, zda vaše instinkty měli pravdu. Ale věřím v lásku na první pohled. Ano. Jaká byla ta druhá otázka?

Existuje něco, co nadále zůstává ve vašem životě, čeho chcete dosáhnout?

James: Ach bože ano! Za prvé, nahrát příjemné album. Opravdu rád bych nahrál album, ze kterého budu mít skrz na skrz vážně radost. Myslím si, že to tentokrát dokážu. Možná ho budete mít na Vánoce, rozhodně to chci udělat. Rád bych produkoval film, užíval jsem si produkci divadla, byl jsem v tom dobrý a jsem na to vážně hrdý. Možná až moc hrdý. Ale jsem na to tak hrdý, protože jsem jedl po celé týdny, po celé měsíce fazole nebo pšeničnou polévku. Neměl jsem peníze. Vydělával jsem v divadle dobré peníze, možná tak tisíc dolarů týdně, ale hned jsem to zase vrážel do divadla a spal jsem vzadu na koberci a ano, byla mi zima. Byla mi zima a dole v podzemí jsme měli kliniku pro drogově závislé, narkomani vás nenechají spát. Bouchali mi na dveře feťáci, bylo to těžké, ale zvládl jsem to a jsem na to hrdý. Takže ano, produkování bylo... skoro jsem dostal vředy, ale pořád chci znovu produkovat a rád bych produkoval film, ale film stojí strašně moc peněz. Produkoval jsem hry, asi tak za sedm tisíc dolarů, to zvládnete, ale abych udělal slušný film, potřebuji tak pět milionů.

Děkuji.

James: Není zač.

Ahoj zlato.

James: Ahoj.

Je pro vás jednodušší vyjádřit sám sebe v písni, nebo se vypořádáváte s pocity jinak?

James: Myslím si, že k tomu budu vždy využívat psaní písní. K psaní písniček musím být odpočatý a potřebuji mít v sobě nějakou silnou reakci, ale ne nezbytně vztek, ačkoliv tomu tak často je.

Mohl byste ukázat kousek vašeho tance ze hry „Teechers“? (uvedeného na konvenci na Queen Mary)

James: (chvíli uvažuje a směje se, pak předvede krátkou taneční kreaci za velkého ohlasu publika - oprávněně) Teechers se snažili na někoho zapůsobit, jestli rádi studujete, koukněte se na Horečku sobotní noci. (opět předvede kousek) Tak nějak.

Hrál byste na otevřené, venkovní scéně nějakého festivalu?

James: Pravděpodobně ne, hraní venku je obtížné a raději mám kolem sebe zdi. Miluji akustiku která byla v Union Chapel, rád bych tam znovu hrál.

Jaký by byl k vám váš ideální mužský protějšek, pro romantický film?

James: (smích a velmi dlouze přemýšlí) Gerry Butler, myslím si, že Gerry Butler. Pracovali jsme spolu, hraje v PS, I Love You. Je to dobrý chlap. A kvůli tomu, myslím si, že bych to mohl udělat. Musí to být někdo, komu opravdu věříte, jako člověku. Nemůže to být nějaký pitomec. Musíte mít někoho, kdo chápe, co znamená být herecký partner. Protože je vaší prací chránit vašeho hereckého kolegu a když to oba děláte, můžete hrát jak fyzicky, dokonce dělat dublérské kousky, stejně jako můžete hrát emocionálně a můžete dělat, co je potřeba. Ale musí to být takhle. A je to velmi těžké.

Slyšela jsem, že jste nadaboval Lexe Luthora ve filmu určeném přímo na DVD, kde umírá superman (Superman Doomsday), můžete nám o tom něco říct? Vážně o tom nic nevím.

James: (mluví velmi hlubokým hlasem) Snažil jsem se mluvit tak hlubokým hlasem, jak jsem jen mohl a připomínal jsem si, že jsem holohlavý. Velmi rád dabuji, můžete být kýmkoliv chcete. Vždycky jsem daboval cvoky, ale Lex, je to větší zábava.

Řekněte nám něco o produkci rozdílných zvukových stop na albu „Civilized Man“

James: Když máte smyčce, musíte za ně zaplatit. Myslím si, že mé hudbě více sluší jednoduchý zvuk kytary, basové kytary a lehké bubny. Je důležité držet se vize, kterou máte, bez ohledu na producenta a bojovat si za to. Se svým posledním producentem jsem měl velkou hádku. Cítil se mými písněmi velmi inspirovaný, líbili se mu, ale snažil se do nich vložit své vlastní představy. Měl si místo toho napsat své vlastní věci.

Co vám dalo herectví, co vám nemůže dát nic jiného?

James: Začal jsem hrát, protože jsem chtěl být součástí skupiny, která spolu dobře spolupracuje, protože pocházím z dosti dysfunkční rodiny. Potlesk byl dobrý, ale hlavně proto, že se o něj můžete podělit s ostatními herci. Také jsem hledal cesty, jak vyniknout – nosil jsem ve škole orientální pantofle a komunistické hvězdy, jen abych šokoval lidi. Myslím si, že po terapii jsem šel hrát, abych našel lásku, ale co jsem potřeboval, bylo, abych miloval sám sebe. Znamenalo to, že jsem nepotřeboval získat pozornost pomocí hraní a myslím si, že mé hraní v Buffy bylo po terapii lepší. Hraji již 25 let a jsem v tom dobrý a je to zábava.

Jaké máte pocity z toho, že je vaše postava v komiksu?

James: Je to skvělé. V komiksech od Dark Horse, když kreslí Spika, jak bojuje, tak kreslí Steva Tartagliu (Jamesův dublér).

Dokážete napsat písničku, která není přímo spojená s vámi?

James: Pracuji na tom. Například „Live a Waterfall“ - nezmlátil jsem žádného chlapa, neutíkám do Mexika a přítelkyně není těhotná.

Řekněte nám nějakou repliku Spika s jeho přízvukem.

James: (mluví se Spikovým přízvukem) Nepamatuji si je.

Ahoj Jamesi, omlouvám se za svou angličtinu, pocházím z Ruska. Každý rok, 20. srpna pořádáme sraz vašich fanoušků z Ruska a z Ukrajiny a jste kdykoliv vítán. Přijedete někdy do Ruska?

James: Rád bych, protože v současné době, nechci se nikoho dotknout, se hraje dobrý rock and roll ve Státech, Anglii, Austrálii a právě teď přichází i z Ruska.

Splnil jste si své dětské sny? A co budete dělat za deset let?

James: Ano, splnil jsem si všechny. Doufám, že za deset let budu mít nové sny. Pravděpodobně se vrátím k produkování divadla, protože filmová produkce je velmi drahá a zabere příliš mnoho času v porovnání s divadlem. Také bych se rád vrátil k režírování.

Tohle bude trochu morbidní otázka, ale jaké byste si vybral tři písničky, které byste chtěl zahrát na svém pohřbu a co byste si nechal napsat na náhrobek?

James: (Dlouze se dívá na tázající a pak se začne smát) „God Save The Queen“ od Sex Pistols, něco od Dylana (pardon, Sky si nepamatuje :D) a Beethovenovu symfonii číslo 6. „Pastorální“, abych tam udržel lidi trochu déle (:D). Na náhrobek bych si dal „Snažil se“.

Jak byste sám sebe popsal v inzerátu?

James: Neobtěžujte se! Vůbec ne tak vyzrálý, jak si myslel, že byl. Dobrý kuchař, vášnivý, umí se o sebe postarat... a docela pohledný.

Co děláte s kalhotkami, které vám hodí na pódium?

James: Někdy si své trofeje prohlédnu, ale víc neřeknu, protože jsou v publiku děti.

Jaký máte pocit z toho, že byl Spike v posledním díle Buffy zabit?

James: Spike byl původně napsán aby byl cool, protože měl být zabitý. Když najednou nebyl, potřebovali, aby už Spike v Buffy nebyl cool, protože někdo kdo ubližuje lidem, tak není cool. V jednu chvíli jsem uvažoval, jaká postava ze Spika zbyla, když už Spike neměl žádnou zábavu a nemohl ubližovat lidem, ale scénáristé psali velmi z blízka své vlastní zkušenosti. Joss mi řekl, že zachráním svět, což jsem si neuměl představit, že se stane, ale když to napsali, pochopil jsem to, zachránil jsem svět jako pokusný králík. Je mnohem zajímavější psát postavu, která není jen cool.

To be continue...

Malá ukázka, jak to vypadalo na Collectormanii 11.