Rozhovor pro FR4

Zdroj: rozhlasová stanice FR4, 2002

Přepis vyzpovídání Jamese po telefonu pro radio stanici FR4

Otázka: Zdravíme Jamesi, díky, že jste si na nás udělal čas.

James: Taky zdravím. Máte štěstí, abych pravdu řekl, docela mi teď mobil zlobí a někdy nezvoní a není to schválně (smích). Budu s ním muset něco udělat.

Otázka: Myslíte jako si sám něco opravit?

James: Bože chraň (smích). Tohle bych opravdu asi nezvládl opravit, možná tak topinkovač, ale tohle je přece jen trochu moc. Je tam moc malých drátků a věcí, které nevím, jak jim mám říkat.

Otázka: Máte natáčecí den?

James: Ano, mám, ale až odpoledne. Teď jsem vstával, musím zařídit pár věcí a pak se vydám na natáčení.

Otázka: To je často, že natáčíte jen určitou část dne?

James: Jak kdy, tím že je Spike upír, tak potřebuje noc, samozřejmě když je venku, ale když se natáčí v prostorách bez oken, kam nedopadá sluneční světlo, tak i ve dne. Někdy se musí zpětně synchronizovat hlasy, protože není vždy možné, aby se ta scéna natočila s tím, aby byly perfektní hlasy i ta scéna. Ale oproti třeba Sarah mám určitě větší volnost. Ta je tam pořád. Jen nesmím na sluníčko, takže to není úplně příjemné, ale dá se to taky trochu obejít.

Otázka: Jak dlouho vám trvá natáčecí den?

James: Jak kdy. Třeba dneska mě čeká natáčení asi do dvou do rána. Takže tohle je teorie, tak to spíš vidím. Že tam budu do tří do rána a v půl páté se dostanu domů. Ale to není vždycky, jen je dobré, že se takhle můžu pořádně vyspat, když natáčím až dýl.

Otázka: Jak se díváte na fakt, jak moc šestá série přitvrdila oproti předchozím sériím?

James: Nemyslím si, že by tolik přitvrdila. Vlastně ano, ale jinak. Tvrdé to bylo i předtím, vždyť Buffy zemřela matka a ona sama položila život za svou sestru. Tohle je temné, co je v šesté sérii, ale prostě jinak. Joss a ostatní jdou myslím až na hranu toho, kam mohou zajít a myslím, že zajdou ještě dál. Líbí se mi to, posune vás to zase dál, než jste byli předtím. Všechno, co se stane vás dostane dál a tohle je myslím jedna z těch velkých věcí. Otázka pak je, co je pro koho přijatelné. Ale myslím, že Buffy dokázala, jak velký potenciál a hlavně logiku má. Nic se neděje bezvýznamně, není to plácnutí do vody, které možná a to opravdu možná se použije za dalších deset dílů. Vše je naplánované a vše má své důsledky. Ta temnota i ten sex, co tam teď tam je z nějakého důvodu a pokud člověk-fanoušek věří Jossovi, musí i věřit, že ho vede po správné cestě. Přesně tam, kde má být.

Otázka: Co fakt, že vaše postava spí s přemožitelkou?

James: Spikovi se splnil sen (smích). Zabít jí nemůže, tak si to vynahradí alespoň tímhle. Ne, takhle doslova se to brát nemůže. Spike jí miluje, nebo si to přinejmenším alespoň myslí, že jí miluje a splnil se mu sen. Jako když se po dlouhé, hodně dlouhé době konečně dostanete k té nejlákavější zmrzlině, co jste kdy chtěli a už předtím, před hodně dlouhou dobou jí ochutnali a až teď máte možnosti si jí užít až do dna. Tak právě tak se teď Spike cítí. To jak se cítí Buffy je zase jiná věc, ale myslím, že z toho má o dost menší radost, než má Spike (smích).

Otázka: Máte rád rozhovory takhle přes telefon nebo dáváte přednost, když s vámi někdo mluví tváří v tvář?

James: Rád se na lidi dívám, vidím jejich reakce, udržuji kontakt očima, takže určitě ten tváří v tvář. Mám to už dlouho, vím, že pro některé lidi je tohle možná jednodušší, když nevidím toho druhého člověka, tak se možná dokáží víc uvolnit, ale tohle mám z divadla. Tam není nic horšího, než když s divákem nenavážete kontakt. Vy to jen odehrajete, on zatleská, přijde domů a vzpomene si maximálně na název hry, na které byl. Moje noční můra, takže se snažím kontakt navazovat co nejvíc, je to vlastně taková odměna i pro mě. Mít odezvu v podobě výrazu a nějaké nálady, co se lidem zračí ve tváři.

Otázka: Je ještě dopoledne, takže blízko rána, pamatujete si svůj sen, co se vám dneska zdál?

James: Pamatuji si, že jsem byl v nějaké kostymérně a byl tam náš kameraman a chtěli, abych vylezl na kámen a víc nevím. Mám zmatené sny, jako každý jiný. Někdy jsem rád, že se probudím.

Otázka: Musíte mít i někdy rozhozený biorytmus, nemáte problémy s usínáním?

James: (smích) Tak to opravdu nemám, spíš mám problémy s tím, abych neusnul v práci. Přijdu k posteli, padnu na ní, když mám štěstí, tak se stihnu i svléct a během minuty spím.

Otázka: To je všechno, vlastně toho bylo i víc, než jsme měli připravené. Moc děkujeme, Jamesi, za váš čas, co jste si pro nás našel.

James: Nemáte za co. Moc zdravím posluchače. Budu se těšit někdy příště a koukejte na Buffy! Bude to teď hodně zajímavé (smích).