JM otázky & odpovědi – Berlín - 2. část

Transcript: lilycat, An Audience With James Marsters - Crowne Plaza, Berlín, Německo - 9. května 2004

Zdroj: www.morethanspike.com - forum Berlin Audience with, Report, Photo: L. Solbakken (www.solbakken.net)

Lidé mají sklony plést si vás s postavou Spika. Když pominu fyzický vzhled, co s ním máte společného?

James: Ve skutečnosti, Spike začínal být založený na mě. Uprostřed Buffy - jejich představení mé postavy bylo spíchnuto už předtím, než mě potkali, správně? Ale jak jsme se do toho zabrali, čím víc mě znali, tím víc na mě začali používat metafory. Což bylo - děsivé. Popravdě, šel jsem za Marty Noxon, která byla šéfka show, a řekl jsem jí: "Nemůžeš tu s nikým mluvit, mohla bys to zastavit? Přestaň mě objasňovat!" a ona mi na to řekla: "nemůžeme si s tím pomoct Jamesi, jsme scénáristé, píšeme - právě se tě chystáme rozsekat." Um, takže, získal jsem roli Spika, protože jsem chodil s ženou, díky které jsem se cítil sexy. A tak jsem nějakou dobu necítil. Přišel jsem na zkoušku nějak takhle [pyšně si vyšlapuje] a nemusel jsem nic dokazovat, řekli mi: "řekni nám, až budeš připravený" odpověděl jsem jim: "narodil jsem se připravený." Prostě jsem to rozčísl, ale tak to bylo. Spojovalo se to s tím věčným hněvem, který jsem měl… tak trochu skončil. Ale poté, jedna z největší věcí byla, když jsme se vrátili do minulosti a zjistili, že William byl více méně, nesmělý? Nechtěl jsem, aby tohle zmizelo, protože jsem byl nesmělý - jako dítě jsem byl velmi nešikovný. Rozkvetl jsem až o dost později. A tak, nechtěl jsem, aby lidé věděli, že jsem míval srdce v krku a že se mě dívky nechtěli dotýkat a takové ty věci, víte? Byl jsem Spike! Chápete! Věc kolem toho být děvka lásky bývá nepochybně pravda, opravdu jsem takový býval, ale snažím se o něco lépe chránit. A zachraňovat svět, samozřejmě, to jsem udělal.

O filmech Buffy a Angel. Chtěla bych vědět, jaký je k tomu váš postoj.

James: Já ne… tohle je tak těžké. Jelikož, co se týče zájmu o film 'Buffy', to čeká jen na Sarah. Byla Buffy po dlouhou dobu a neobviňuji ji, pokud se nechce vrátit a natočit to. Opravdu to teď neplánuje. Nejsou tu žádné nepřátelské vztahy nebo něco podobného, prostě se jen chtěla posunout dál. Takže nevidím uskutečnění filmu 'Buffy', ale naproti tomu zase, tohle se může velmi rychle změnit. Pokud se někdy dostane do jejího zájmu natočit film 'Buffy', udělá to. Musím ale říct, pokud bych byl její manager. Řekl bych jí, aby to teď nedělala. Ve vší čestnosti, jenom brutální Hollywoodská ekonomika. Právě teď je na pořadu dne tv film o Spikovi [ovace publika]. Úmysl…, myslím si, že právě teď je tu plán pro Steve DeKnighta, aby do toho vstoupil, napsal to a zrežíroval, což by byl můj sen. Bylo by to báječné. A to je - jediné, co právě teď prosakuje v popředí je něco o Spikovi. Ale - víte, řekl jsem Jossovi, řekl jsem mu na Spika ano, řekl jsem mu ano na cokoliv, co s ním chce dělat, budu pokračovat na něčem kolem Buffy, na Angelovi, udělám cokoliv, co chceš dělat. Chci s tebou pracovat, ať bude role jakákoliv, ale na Spika, nebudu čekat víc jak pět let. Nechci, abys napsal nějakou z těchto scén, víš [protivným hlasem]: "od té doby, co pije prasečí krev, začíná vypadat poněkud staře." Tohle jsem řekl Juliet Landau, odpověděla mi [zoufalým hlasem] : "Děkuji!" "Protože, víš, chceme být nestárnoucí, víš." Spike musí být věčně mladý.

Jaká scéna v Buffy vás kdy nejvíce uvedla do rozpaků?

James: Nechat se navlíknout do havajské košile. Byl jsem v show nový. Byl jsem přivedený, abych byl nová Cordelie. Což měla být postava, která přijde k Buffy a řekne jí, že byla hloupá. A tohle moc nefungovalo, protože bych shořel na slunci. A moje postava popravdě stejně s nikým nechtěla mluvit. Byl jsem si tedy vědom toho, že v tomto seriálu se má postava vypaří a že pro mě už nemají víc místo. A náhle jsem byl oblečen do havajské košile. Byl jsem na natáčení traileru a chovám se [sebevědomě] : "Obvykle, když hrajete moulu, je to napsané ve smlouvě. Obvykle nepodepisujete smlouvu, kde se říká 'naprosto cool chlápek' a pak hrajete moulu. Wow, učím se Hollywoodské škole." A byl jsem - nebyl jsem k lidem drzý, ale byl jsem na place asi takovýhle [trucuje, nahodí smutnou tvář]. A je to tak trapné, když vás přistihnou, že to berete tak vážně [směje se]. Je to jen košile. Ale měl jsem strach, že si berou mou postavu a přeměňují jí do něčeho, o čem se mnou nikdy nemluvili... což stejně jiným způsobem dělali. Ale ne s košilí. A být nahý před Sarah. Vidím ponožku a zdrhám, jo.

Již jste nahrál dvě audio knížky založené na Dresden knihách Jima Butcherse. [aplaus publika]. Jsou nějaké plány nahrávat toho více [a další část otázky, tv série].

James: Ne, ještě ne. Vím, že je Jim do mě opravdu zapálený, abych to dělal. Produkuje to Nic Cage, nevím, o kom přemýšlí. Doopravdy jen chci jít na zkoušku, protože cítím, že pokud mě vyzkoušejí, obsadí mě. [*Sky - James byl nakonec opravdu adept na filmové verze o čaroději Harry Dresdenovi, ale filmové studio se nakonec rozhodlo, že chce natáčet Butcherovi knihy jako seriál, což znamená závazek na dalších 10 let dopředu. Jeden z důvodů, proč se do toho James nechtěl zapojit, bylo natáčet 10 let v Kanadě, když jeho rodina žije v Kalifornii. Takto se k tomu alespoň James vyjádřil. Podle prohlášení samotného tvůrce Dresden Files Jima Butcherse, on sám by ho rád viděl alespoň v nějakých vedlejších rolích. *]

Moje oblíbená skupina, nemluvě samozřejmě o Ghost of the Robot je Coldplay. Máte rád Coldplay?

James: Výborný, jo.

Rok odpočívali, protože si mysleli, že jsou jimi fanoušci unavení.

James: Myslí si, že je už víc fanoušci nechtějí? [tázající Jamesovi vysvětlí situaci] Jo, jo lidi, jsme otráveni krásnou hudbou, můžeme přestat? Zní to, jako by měl někdo zraněné city. Víte co myslím?

Má otázka však byla, myslíte si, že se to může přihodit i vám a vaší skupině?

James: Pochopitelně. To je rock and roll, skupiny přijdou a [tázající: ale ne příště?] Ne, jedna z věcí, kterou mám na téhle skupině rád je, že má stabilitu, kterou řada rockových kapel nemá, protože jsem souhlasili, že z toho vynecháme naše ega tak moc, jak je to jen možné. Sobectví a naše ega se pak vrátí a všichni chodí a říkají [uštěpačně]: "dostal jsi své ego." Do toho se poté připojí velká potřeba drog a alkohol… jak tomuhle říkáte… nechápu kapely, kde nemůžete šlápnout na pódium a moc dobře vědět, že tam jsou vaši kamarádi. A že budete mít velkou show. Víte? Kromě jisté tolerance chyb. Nerozumím skupinám, které spolu stále chodí na podium a zmrší to. Opijí se a takové ty věci. Vzal bych si svou kytaru k basistovi. Pokaždé, když spolu jdeme na pódium, víme, že někam směřujeme, nemůžete to dělat - sami sebe nemůžete v životě tak perfektně vyjádřit každý víkend. Je to úžasná zkušenost být tak upřímný před velkou skupinou lidí, protože píšeme naše vlastní věci. Museli jsme to přijmout, protože se cítíte, jako že nejste sami. Myslíme si to - protože k tomu směřujeme - jsme v pokušení myslet si, že jsme sami, ale opravdu nejsme, nikdo z nás. Můžeme tedy očekávat zkušenost samoty a přitom nemít zkušenost frustrace, protože ta všechno zničí, pokazí situaci, takže bych dnes večer nemohl vystoupit. Proto od sebe muzikanti odcházejí, a proto skupiny inklinují k rozpadu. Nemáme to. Není to záruka, ale je to dobré znamení. [*Sky - o měsíc později James GOTR rozpustil - Jamesovo oznámení z 15. června 2004 ]

Zajímalo by mě, s jakou herečkou byste chtěl mít milostnou scénu a proč?

James: Meryl Streep [publikum přitakává a ptá se proč]. Protože jsem do ní zamilovaný od devíti let. Je neuvěřitelná, pokud to bereme vážně, musela by to být herečka, u které mám rád herectví, takže ona by byla ta první z velmi krásných a sexy žen. Byl by to velmi krátký list. Nebyla by to Jennifer Lopez, dobře?

Můžete předvést něco z Shakespeara?

James: Chcete něco tajemného a depresivního a nebo světlého a šťastného?

Cokoliv.

James: [vysvětlí scénu. Přednese něco s Shakespeara. Publikum jásá - *Sky - pisatelka transkriptu nezapsala divadelní part, byl prý dlouhý]

Vraťme se opět k Buffy. Dočetla jsem se, že když jste začal hrát v Buffy, zkoušel jste metodické herectví. A já si to neumím představit, co tohle znamená pro upíra, spal jste na hřbitovech nebo co jste dělal? [*Sky - MH: herecká technika, u které se herci snaží zopakovat citové podmínky, v jakých se postava pohybuje ve skutečném životě, snaží se je uvést v život, vytvořit skutečné představení. Tato metoda obvykle poukazuje na hercovy vlastní emoce, vzpomínky a zkušenosti, které ovlivňují ztvárnění jeho postavy]

James: Skutečně metodické - ano, ačkoli ne na hřbitovech. Metodické, znamená vytvořit si imaginární svět, do jehož vytvoření si, vložíte spoustu energie, je to vysoce podrobné. Pak tam můžete hrát. Dobře? Improvizovat. Takže, ten svět poté v určitém momentu znáte dostatečně dobře, Sean Penn to nazýval krabice, ne nazýval to klec, Maryl Streep to nazývala krabice, já to nazývám dětská zahrádka. Ale to je charakteristika toho co děláte a když jednou víte, kde jsou zdi, můžete začít improvizovat, pak už víc nejdou dělat chyby. Jen se prolistováváte. A znáte postavu a situaci… pro mě… hladověl jsem. Protože jsem toužil po lásce. Skoro jsem nic nejedl. Skoro jsem s nikým nemluvil, protože má postava byla velmi izolovaná, tak jsem se izoloval. [odmlčí se] V podstatě jsem vedl svou mysl k… um, jak to říkáte - došel jsem ve svém životě k bodu, kdy jsem poznal, že pokud vyjdete ven a zraníte lidi, je za to vysoká cena. Ať si to zaslouží, či ne. Odezva někdy přichází po léta a desetiletí. Ale pro tuto roli jsem se musel vrátit zpět a připustit, že ranit lidi byla zábava. Že se k tomu řítil. Musel jsem si z toho pamatovat tu část a už ne tu odezvu. A jen blaženost z úmyslného zraňování lidí - což je zlé - ale co jsem musel uznat, jako člověk, je, že jsem v tom dříve shledával zábavu. Takže to pro mě bylo spojení.

Chcete stále natočit film Macbeth a pokud ano, jak by byl odlišný, od těch druhých, co se vám na nich nelíbí?

James: Ano, stále chci natočit film Macbeth, můj by se lišil v hlavní věci, že by nebyl mizerný, doslova. Nikdy jsem neviděl Macbetha, který by se mi líbil. Viděl jsem jen Macbethy, v kterých udělali všechny zatracené chyby, co jen můžete udělat. Vybral jsem si Macbetha, ne proto, jen… je to moje hra. Znám ji. Vím jak tuhle práci udělat, hrál jsem ji, byl jsem ve špatné produkci, kde jsem z postranní sledoval jiného člověka, který ho hrál a udělal všechny chyby, co jen mohl a dělal jsem si poznámky. A pak, když jsem hrál tuhle roli sám, bojoval jsem za svůj pohled na ní, měl jsem přesně opačný pohled, než měl režisér, dostal jsem, co jsem chtěl a v sedmdesáti procentech se nám na konci představení dostalo potlesku ve stoje. Nikdy jsem neslyšel, že za Macbetha se někdy někomu dostalo potlesku ve stoje. Možná se to stalo tady, ale nikdy se to nestalo na mé straně Atlantiku. Vím, že ve vhodném okamžiku určitým rozhodnutím získáte dramatickou postavu a že některé věci příběh zničí. Proto nepotřebuji Macbetha přemístit do vesmíru, nebo nějakou takovou blbost, chci říct, Shakespeare ho situoval do této doby z dobrého důvodu. A Mel Gibson nás naučil, že je to dobrá doba i pro film. Sukně nakonec nejsou na chlapech špatné. [potlesk a nadšení]

Jen chci říct, včera to byla opravdu zábava a mohli jsme vidět, že jste se opravdu bavil. A být toho svědky, to bylo opravdu hezké. A pak, chci vědět [koktá a odmlčí se] - (JM: jste tak roztomilá když jste v rozpacích) - když jste teď velká hvězda, jak si udržujete nohy pevně na zemi.

James: To je celý trik jak přežít v Hollywoodu. Když se totiž podíváte na plátno a budete si myslet, že jste skutečně tak skvělí. Začnete ztrácet duši. A kamera vás dostane. Proto si myslím, že u mnoha herců jsou nejlepší filmy z počátku jejich kariéry. Když byli stále vnitřně naplněni, když se k tomu nemuseli příliš dostávat. Takže jak to uděláte? Připomínáte si, že jste součástí vystoupení, jako když se dívám na show a scény jsou dobré. Říkám si: "Ano!", protože co to znamená je, že byl dobrý střih, hudba byla dobrá, herectví bylo dobré a všechno tohle pracovalo ve prospěch show. A popravdě, to je důvod, proč jsem šel napoprvé do divadla, nebylo to pro potlesk, bylo to kvůli tomu, být ve vystoupení. Jako když kouzelníci vytáhnout králíka z klobouku, 'vím, že to není opravdový králík, ale oni to neví…' mám to rád. A to svým způsobem zmenšuje ten tlak, který cítíte, tu snahu být stejně cool jako váš idealizovaný obraz. Protože já jsem cool, ale svým vlastním způsobem. A pak, nechoďte na internet. [smích publika]

[snaží se položit další otázku - James se omlouvá za přerušení]

Další otázka o Spikovi. U upírů se předpokládá, že jsou bez duše. Tak jak může Spike milovat? Viděli jsme ho s Drusillou a je jasné, že ji zbožňuje. A miluje Buffy, i když ještě nemá duši. Takže, může Spike milovat, přestože nemá duši?

James: Tohle je něco, na co jsem pyšný, že za to získávám v Buffy kredit. Protože když jsem přišel, byl to svět velmi černobílé morálky. Upíři byli zlí a byli určeni k tomu být zabíjeni. To je proč by nám Joss nedovolil mít upíří zuby bez upíří tváře, protože je to sexy, protože jediný upír, které mu to dovolil, byl Dracula a já na to [zoufalé zvuky] nenáviděl jsem to. Ale… [zarazí se, začne a zase se zastaví] Ale jen... nevím proč… ale musíte si vzít stránku vaši vlastní postavy, jako když hrajete postavu, musíte v ní věřit a vyplnit všechny mezery a udělat všechno tohle a tak… nikdy jsem o něm nepřemýšlel jako o lotrovi, chci říct, jako když zabíjel lidi, vím proč to dělal, chápete?... a domnívám se, že to se přeneslo do mé postavy Spika, která měla více lásky než jak to bylo předtím. A tak, na konci, myslím si, že co si Joss vzal do tohoto světa, byly tyto šedé oblasti. Protože jsou tu lidé, kteří dělají v životě strašné chyby a stanou se z nich vrahové, ale to neznamená, že nemůžete milovat. Jen to znamená, že děláte strašné chyby. A jsem hrdý, na tu trochu pomoci co jsem odevzdal Jossovi, aby k tomu dospěl.

Jak jste začal hrát?

James: Začal jsem hrát ve hře Winnie the Pooh (Medvídek Pú). Hrál jsem Eeyore (Iáček) a [hereckým hlasem] byl jsem skvělý ! Ne. Byla to čtvrtá třída. A nedostal jsem roličku, dokud jsem nebyl v šesté třídě, rozumně později… Bylo mi deset a dělali jsme pár muzikálů. Jeden se jmenoval The Me That Nobody Knows a druhý se jmenoval The Roar of the Greasepaint, the Smell of the Crowd. Oba dva byly ty tipy muzikálů, které byly trochu popudlivé. A opravdu jsem se chytl, ne tak moc do muzikálů, ale zkrátka do toho být před lidmi. Začal jsem hrát s alchymií energie z publika. Začnete používat… dostanete hru do kapsy a takhle získáte tu energii a používáte slova a jejich sílu abyste začali tvořit událost. Bere to obě strany, ale pokud tam to publikum opravdu je, tak můžete skutečně začít něco tvořit. Takže ano, získal jsem trošku, když jsem byl skutečně mladý. A díky bohu že to vyšlo.

Moc děkuji lidi.