JM otázky & odpovědi – Berlín - 1. část

Transcript: lilycat, An Audience With James Marsters - Crowne Plaza, Berlín, Německo - 9. května 2004

Zdroj: www.morethanspike.com - forum Berlin Audience with, Report, Photo: L. Solbakken (www.solbakken.net)

Jak jste se osobně cítil, když jste měl na sobě jako Spike nacistickou uniformu. Cítíte se nepříjemně, když musíte dělat určité věci a pokud ano, jak byste tu scénu napsal?

James: Dobrá otázka, páni. Ano, dobrá, je to divné, když jsem ten scénář viděl a četl, nsmál jsem se nahlas. Že bude Spike v nacistické uniformě, prostě se ale do ní dostal tak, že jednoho z nich snědl [Spikovým hlasem] "Nejsem nacista, jen jsem jednoho snědl". Ale poté, když jsme začali natáčet a tu uniformu na mě navlékli, bylo to divné. První dva dny, musel bych…, když jsem opouštěl natáčecí plac, sundával jsem si ji a zahazoval ji. Jednou jsem zapomněl a stál jsem ve frontě na oběd [udělá grimasu a publikum s ním soucítí] Jo. Ale potom, někdy uprostřed, zvyknul jsem si, zahlédl jsem se v zrcadle a na jednu vteřinu jsem si pomyslel: "hej, vypadám dobře" [publikum opět souhlasí].

Co se však týče věcí, z nichž se necítím v pohodě, ano určitě zde jsou věci, které jsou pro mě nepříjemné. [přemýšlí] Nebyl jsem zvyklý na to, že mi byly nepohodlné milostné scény, nyní jsou. Měl jsem ve zvyku přemýšlet [beze studu] "Cokoli!". Ale po jednom díle Buffy… protože, kdyby byla Sarah také nahá, kdybych tam měl takového partnera, soucítícího a rozklepaného, nebo cokoli. To by byla jedna věc, ale Sarah byla pokaždé celá oblečená a já byl nahý a ona přišla [ukáže a směje se] přeměnilo se to v klasickou noční můru všech, což je, přijít do práce nahý a všichni se vám smějí. Takže ano, už dokonce nemám rád sundavání trika, jen… bylo toho dost.

Um… násilí vůči ženám. To je něco, co jsem obvykle - odmítl jsem to dělat … je to něco, co si přečtete ve scénáři filmu a můžete se rozhodnout, jestli si to ten film zaslouží a nebo ne. A také je to něco, co se jako umělec můžete rozhodnout, jestli chcete takovouhle bolestí projít a dosáhnout cíle. Zatímco, na rovinu, ta scéna v Buffy, už jsem na to měl podepsaný kontrakt. Musel jsem to udělat. A nikdo se mnou o tom dokonce ani nemluvil, to bylo opravdu drsné, dovádělo mě to k šílenství. Pořád jsem trochu - mám pořád trochu zmatenou hlavu - takže ano, nechci snad znovu nikdy dělat něco takového.

Spikova replika v Buffy: "Já také nechci tak dobře a sportovně vypadat, ale všichni si neseme svůj kříž." Pro mnoho z nás to bylo veselé, ale zajímalo by mě, jestli vy, jako James Marsters, jestli se tak někdy necítíte. [domnívá se, že to musí být frustrující, když ho lidé chtějí znát, pro jeho hezký vzhled] Přejete si někdy, abyste tak nevypadal dobře?

James: Nemyslím si o sobě, že vypadám tak dobře, doopravdy. Být známý, není tak na nic. Ale je to těžké - mám pocit, jako by bylo těžší setkat se s lidmi, kteří mě chtějí poznat. Zajímá mě, zda jsem dostatečně zajímavý člověk, abych dokázal udržet konverzaci s kýmkoliv jiným, než s tím, kdo je opravdu zaujatý mou prací. Je to jako, mohl bych mít rande ve skutečném světě, víte? [odmlčí se] Jo, mohl bych [ovace publika]. Ale ne, celý můj život jsem pracoval, abych se dostal tam, kde jsem. A jsou tu jak pozitivní, tak negativní stránky věci, jako u všeho, ale nevzdávám se toho, ani omylem.

Pořadatel: Mohli byste prosím přestat fotit. Děkuji.

James: To je v pořádku. Víte co, pokračujte. [velké ovace]

Kdybyste se mohl potkat s kýmkoliv z minulosti, kdo by to byl?

James: Buď Ghandí a nebo Doktor Martin Luther King. Protože si myslím, že tito lidé měli největší kuráž, jako žádní jiní chlapi v minulosti. Jsou nazýváni pacifisty, víte? Ale Dr. King byl napaden psi a nezměnilo to jeho myšlení, víte co chci říct? Bojoval jsem a nejsem hlupák, ale nevím, jestli bych tohle mohl dělat.

Pokud byste si mohl vybrat jakéhokoli superhrdinu nebo zloducha, koho byste chtěl hrát a proč?

James: [odmlčí se] Batmana [ovace publika]

Bylo by to kvůli koženému obleku?

James: Ne, je to proto, že je naštvaný a psychotický. A jediný chlap, kdo takový opravdu byl, byl Michael Keaton a řekl bych, že to je ten směr. Musíte být trochu děsivý. Není takový celý, je to člověk řízený čistě pomstou a vztekem. To je velmi zajímavé, není to zdravý muž a vůbec to není šťastný muž a myslím si, že to je fascinující. Nemyslím si, že má ten chlap na kombinéze bradavky. Mohli byste ho vidět s Robinem ve výtahu? [smích publika]

Mohl byste vyložit rozdíly mezi herectvím na jevišti a na plátně. Nemluvím o otázce peněz, co je největší výzva a nejvíce uspokojující?

James: Opravdu dobrá otázka…, mezi tím jsou obrovské rozdíly. Na jevišti strávíte spoustu času vašeho života tréninkem. Protože, co se po vás vyžaduje, abyste dělali na jevišti, je sdělovat lidem, kteří mohou být v místnosti, této velikosti a nebo větší, vaše vnitřní pocity, jak tu roli cítíte. A popravdě, navzájem si opravdu tak moc zblízka naší mysl neznáme, nebo někdy dokonce jsme tak blízko, že je tu celá řada technik - rytmus a řeč těla, nebo řada vyjadřovacích prostředků a důraznosti, které rozvinete s učiteli, kteří vás připraví na jeviště. Nic z toho není použitelné ve filmu. Protože film… kamery jsou přímo tady. Takže nemusíte nic sdělovat. Jen musíte být skuteční. Takže, nemusíte se vyzívat technikou, ale je tu neuvěřitelně… má to svou vlastní výzvu, zůstat čestný a být svůj. Vědění, že se na vás dívá mnoho lidí zblízka a že jim nic neunikne - že pokud budete lhát, uvidí to. A to může člověka vyděsit. Zejména, pokud si opravdu uvědomíte, že na druhé straně objektivu jsou miliony lidí. To po vás vyžaduje být více čestní, na mnohem více veřejných prostranstvích. Učitel herectví mi jednou řekl, že herectví je "být v soukromí na veřejnosti". Jen se to stane exponenciálně těžší, když se obecenstvo rozroste do takového rozměru. Um, a ve vší čestnosti? Jevištní herectví je mnohem uspokojivější. Má to začátek, střed a konec, a pokud to pokazíte, všichni to budou vědět.

Zajímalo by mě, teď když Buffy a Angel skončily, přemýšlel jste o tom, že byste opět dělal divadlo?

James: Ano, strašně rád bych opět dělal divadlo… přijal jsem nějaké rodinné povinnosti, vypomáhám mé rodině, opravdu, asi tak po deset let nebudu schopný opustit Západní pobřeží. A bohužel, již jsem dělal na Západním pobřeží významnou divadelní předtím, než jsem šel do Buffy. Takže pro mě, vrácení se do divadla, muselo by to být Chicago, New York nebo Londýn. To by dávalo smysl. Ale to se bude muset stát později. Stane se to, ano, určitě.

[nebylo rozumnět otázce]

James: Tajemství, které jsem našel při hraní na jevišti, bylo, buď si to sám napsat, nebo si to sám produkovat. Chci říct, vždy jsem dostal na jevišti dobrou práci, ve velkých divadlech a byl jsem vždy schopný… měl jsem velké štěstí, velmi rychle jsem se dostal do pozice, kdy jsem si mohl platit své účty herectvím. Ale výběr her ve velkých divadlech byl více konzervativní. A já jsem si mohl dovolit dělat hry, ze kterých měli strach a upřímně, to je to co teď hledám, abych mohl realizovat ve filmu a v televizi, začít produkovat - začít dělat věci, které chci dělat já. Protože jsou nějak vyděšenější, než by měli být.

James: [tazatelka má problém s mikrofonem] Ten mikrofon je mrcha co? Musíš ho milovat. [položí mikrofon] Ahoooj! [jak si dokáže ovládat svou vlastní totožnost]

Otázka bytí, hrál jste mnoho rozdílných rolí, jak si udržujete vlastní uvědomění si sebe a neztratíte se ve všech těch rolích.

James: No, způsobem, že se dívám na hraní přesně opačně. Což neznamená, že hraní znamená vzít na sebe jinou totožnost nebo masku skrývající, kdo skutečně jste. Ale je to porozumnění toho, kdo jste, přiznává, kdo jste a využívá - pro různé postavy z toho ty části vybírá. Takže co skutečně dělám je, že odkrývám sám sebe, ne celého, ale určité části mě samotného, v určitém čase, abych pomohl mé postavě.

Ahoj. Plánujete natočit film Macbeth?

James: Ano, opravdu. Právě teď o tom jednáme. Mám již kameramana [Dead Calm, *Sky - mohl by to bý tedy Ross Berryman], je to skvělý kameraman. Byl jsem nervózní se ho zeptat. Tohle je jedna z nejlepších věcí, odejít z tv show, bylo to jako [něco mumlá]: "Um, Rossi, nevím, jestli tohle chceš dělat, tohle je můj projekt" a on na to [s přízvukem]: "Jamesi, cokoli na čem chceš pracovat, cokoli. Pro tebe? Cokoli." A začínám zjišťovat, že je to jako sdílet celý obchod, je tu celá spousta lidí, kteří se mnou chtějí pracovat [směje se]. Je to skvělé.

Přimotala se vám někdy postava Spika do cesty, když jste chtěl někoho osobně poznat, třeba dívku?

James: Jo, přesně uprostřed: "použij přízvuk!" [povyk publika]

Ale stává se to často, že lidé vidí Spika a ne Jamese?

James: Myslím si, že když mě jednou potkáte, je víc než jasné, že vám ze sebe stejně nepředstavuji tu část, kterou popisuji Spika. Protože, ten chlap není hodný. Upřímně, je velmi rozzlobený a vůbec není hodný, a když to spojíte s humorem scénáře, získáte z toho něco, abych tak řekl skvělého. Ale to je něco, co jsem se naučil před dlouhou dobou [směje se]. Udržovat to v soukromí. Ano, ale hej, tahle práce je stejná, ať už jste z nějakého důvodu známý a nebo nejste, snažíte se s někým sblížit jako lidská bytost. A to může být těžké z mnoha různých důvodů, mimo to, že jste známý.

Ale to říkáte vy, vidí to ostatní lidé jinak?

James: Ano, vidí - zpočátku to vidí jinak, ale má se to tak, je to jako… i tak se s tím musíte po celý váš život vypořádávat, mohou o vás přemýšlet jako muži a proto o vás nejsou schopni přemýšlet jako o lidské bytosti, nebo o vás mohou přemýšlet jako o Američanovi a nejsou schopni vás vidět jako jedince, takže je to jen další věc, přes kterou se snažíte dostat, když s někým mluvíte.

Na čem teď pracujete?

James: Ghost of the Robot [souhlas publika]

Oh prosím - nic jiného?

James: Před dvěma týdny jsem dokončil natáčení Angela. A zkoušeli jsme s kapelou k turné. V Los Angeles jsem dostal na stůl tři nabídky, které překvapivě mohou počkat, protože se potřebuji rozhodnout a to chce čas. Na jeviště můžete něco nacvičovat po 6 týdnů a přijít s tím před obecenstvo, ale pokud mluvíte o filmu nebo televizi - když mluvíte o filmu, mluvíte o rocích čekání. A pokud mluvíte o televizi, mluvíte přinejmenším o devíti až desíti měsících, takže si nedělejte starosti, nikam nejdu, mojí stopu neztratíte, stále pracuji. Ale právě jsem dokončil to poslední a není tu čas dělat dva seriály najednou. Ne tak, abych to dělal dobře. Herci, kteří se snaží natáčet filmy během natáčení seriálů, co se mě týče, jen páchají sebevraždu.

Doufáme, že vás uvidíme na velkém plátně. Slyšela jsem o filmu, kde hrajete gaye, který chodí s dalšími muži. Je ve filmovém průmyslu něco, co byste nikdy nedělal?

James: Je mnoho věcí, které bych nikdy nedělal, ale mužský sex není jedním z nich. Je to člověk, je to lidské. Byl to scénář, o kterém doufám, že se vrátí. Hrál bych tu chlapa, který je gay a nepřipouští si to a nakonec vyjde z pokoje a je 45 minut šťastný a pak zemře. Protože je zabit fašisty, víte, postaví se za sebe, argh! Jo, nemám problém s milostnými příběhy, které jsou o stejném pohlaví. Vůbec ne. Je to život.