Věřím v lásku a v přátelství

Zdroj: záznam z rádia "Hello" a jeho přepis , 2004

James Marsters zazářil v seriálu Buffy the Vampire Slayer a teď strávil celou sezónu jako plnohodnotný člen týmu seriálu Angel. Pozvali jsme si Jamese k nám a on ochotně přijal. Rozhovor se točil, jak kolem práce na Buffy the Vampire Slayer, Angel, ale i o jeho životě a postoji k němu.

Q: Jak se v poslední době máte? Užíváte si volna?

James: Mám se moc dobře, ale mám už pocit, že jsem si užil volna víc než dost, i když zase tolik ho nebylo, byly i nějaké další projekty, ale jsem zvyklý pořád něco dělat, takže si strašně rád užívám rodiny, ale pak se zase moc rád vydám do práce.

Q: Co divadlo? Slyšela jsem, že toho máte hodně, co byste chtěl, třeba i realizovat.

James: (smích) Zase tolik toho není, ale máte pravdu, že mám nějaké nápady, které bych chtěl zrealizovat. Mám velkou slabost pro Shakespeara, takže to.

Q: Nezdá se vám, že divadlo celkově upadá?

James: Nemyslím si, že upadá divadlo, ale že upadá kultura, ve které jsou lidé vychováváni k divadlu. Dostává se stále méně a méně prostředků. Divadlo trpí, celkově ve světě. Málokterý stát přispívá na kulturu nějakou ohromující částkou, když už, tak se spíš hodně investuje do filmů než do divadla. Divadla jsou čistě soukromé záležitosti, která si na sebe musí vydělat s minimem prostředků od státu. A věřte mi, že to, co utržíte na vstupném nepokryje ani 50% z toho, co se musí měsíčně zaplatit, od platů herců počínaje po částku za topení konče. Ale ani filmy na tom nejsou dobře, začínající režiséři, ale i herci mají těžké začátky a mnoho talentů opravdu zapadne jen kvůli tomu, že nedostali šanci se prosadit. Na škole natočíte několik filmů, ale jsou to jen festivaly pro amatérské filmování, kde se můžete prosadit, těch možností by mělo být o tolik víc. Divadlo je něco, co předává všechno, co si dokážete představit.

Q: Rozlišujete mezi divadelním a filmovým herectví?

James: Herectví je buď dobré a nebo špatné, nemyslím si, že záleží, kde hrajete. Ale je rozdíl v tom jak to vnímáte, natočíte film a nebo díl seriálu a klapka a je po všem, už to nemůžete přetočit, ale v divadle se můžete zlepšovat, vybrušovat si techniku.

Q: Je ta vše dostatečně vybroušená?

James: Ne. Nikdy nebude dokonalá, stále na ní pracuji, to na tom miluji, protože se můžete pořád zdokonalovat, zlepšovat a myslet, nikdy toho neumíte tolik, kolik si myslíte, že umíte (smích). Moje technika ani v nejmenším není dokonalá, můžu jen doufat, že je přijatelná pro ostatní a dá se na to dívat.

Q: Takže neupřednostňujete něco?

James: Prožívám oboje stejně a když k tomu přidáte muziku, je někdy těžké to podělit. Nepreferuji něco víc, prostě v ten určitý čas se jen něčemu více věnuji, ale miluji divadlo. Je to moje velká láska. Takže vlastně preferuji, ale natáčení pro mě je taky něco úžasného. Cítím pokaždé obrovské nadšení, že tu šanci mám, že mě chce někdo vidět.

Q: Plánujete se určitě vrátit k divadlu?

James: Dříve nebo později nepochybně ano.

Q: Měl jste někdy rande, které neprobíhalo, tak, jak byste chtěl?

James: Bože, většinu (smích). To myslím zažije každý. Máte představu a ona tam je, krásná, na první pohled dokonalá a vám se roztřesou kolena. Tyhle pocity jsou na tom příjemné a rád si je vychutnávám a pak se něco stane. Nemluvíte, nebo mluví jen ona, něco se stane, všechno se zhroutí a vy si na pár dalších dní pomyslíte, že už holky nechcete ani vidět. A pak se znovu objeví na scéně někdo, kdo vás zaujme a jdete do toho znova. Máme to místo hry. A někteří jsou v tom profíci (smích).

Q: Byl jste taky?

James: Ne, já byl hodný kluk (smích).

Q: Nějak se mi nechce věřit.

James: Vážně, nejsem zas tak hrozný. Mám rád kolem sebe ženy, jsou krásné, dokonalé a vážím si jich. Bez nich by náš život nic neznamenal. Ale zachovávám určitě pravidla a hranice, které nepřekračuji.

Q: Takže byste o sobě mohl říct, že jste monogamní typ?

James: Vy mě nešetříte (smích). Ale ano, myslím si o sobě, že jsem spíše monogamní typ. Chce se mi věřit, že někde je tam správná osoba, se kterou strávíte podstatnou část a nebo i celý svůj život. Naučil jsem se, že manželství jako instituce vám může nabídnout výhody, které volný vztah nabídnout nemůže, ale ty nevýhody někdy převažují výhody, takže nevidím to jako nutné vyústění vztahu.

Q: Nikdy jste netoužil mít normální život?

James: Co je normální život? Je to hodně subjektivní pojem, který se neřídí tím, co se objevuje jako prototyp rodiny v reklamách na vločky. Ale jestli se mě ptáte, zda bych od tohohle někdy nechtěl utéct, tak odpovídám že ne. Tohle je můj život jak nejvíc může být normální i nemůže současně. Mám lidi, které miluji a kteří snad milují stejně tak mě a to je důležité, mít s kým ten čas strávit. Jestli se mezi normální život bere dům, dítě, dvě auta v garáži a pracovní doba od devíti do pěti, tak ne, tenhle život asi hned tak, pokud vůbec někdy, mít nebudu, ale normální život je podle mě mít rodinu a mít přátelé a mít s kým sdílet radost i smutek.

Q: Věříte v přátelství?

James: Víc než v cokoliv. Věřím v lásku a v přátelství. Myslím, že někdy je, pokud vynecháte lásku k dítěti, tak je přátelství i často silnější než láska jako taková. Proto by v každém vztahu mělo být i přátelství, protože, když přijdete o city, co tam kdysi byli, už nic nezbude. Vážím si svých přátel, snažím se nezapomínat, vím, jaké to je najít je v těch nejtěžších chvílích v životě na místě, kde byste je ani nečekali. A oni tam jsou a snáší vaše nálady a vaše problémy a jsou tu pro vás a někdy je přivádíte i třeba k šílenství, ale záleží jim na vás. Někdy nemusíte říkat co cítíte a přece to cítíte, že to tam je a že to cítí i oni. Cítíte to uvnitř. Láska a přátelství je to jediné, za co stojí v životě skutečně bojovat, to jediné, bez čeho žít nemůžete, bez toho můžete jen přežívat.

Q: Není možné se nezmínit i o Spikovi.

James: Myslel jsem si to.

Q: Bude vám chybět?

James: Bude. Je mou součástí, dal jsem té postavě několik let svého života. Díky němu se mi otevřelo mnoho dveří, které by mi jinak zůstaly zavřené a já pracoval pravděpodobně někde v divadle. Možná šťastný, ale chudý jako kostelní myš. Jsem za tu možnost velmi, opravdu velmi vděčný a budu si jí vážit napořád.

Q: Často byl propíraný jak v rozhovorech s vámi, tak i celkově na Buffy, především váš vztah ke zlu, jako postava Spika, jestli je opravdu zlá a nebo je v tom něco víc než jen zlo?

James: Je zlý, je bezesporu…on…já (rozpřáhne ruce)…tohle je šílený. Opravdu jo. Lidi, vy.. obdivují mě, tohle říkám bez nějaké arogance, ale je fakt, že lidi Spika obdivují, obdivují, jak je napsaný, jak se chová, jak mluví, jak se obléká a někdy je to fakt šílený. Obdivovat někoho, kdo zabíjel a měl z toho potěšení, jediná dobrá věc na téhle době byla jeho láska k Drusille. Mohl to být sebevětší šílenec, ale láska k ní byla paradoxně něco…něco čistého. Miloval jí, zbožňoval jí, udělal by pro ni cokoliv. Překvapovala a nikdy jí úplně neměl, protože ona žila v tom svém poněkud šíleném světě. Spike si tím, že byl upír, mohl naplnit své touhy a přání v době, kdy byl ve svém životě odstrkovaný a vysmívali se mu, tak měl tu možnost se pomstít všem, kteří mu ublížili a zároveň si dokázat sám sobě, že je toho schopen. Všichni chceme věřit, že i když je člověk zlý, tak hluboko uvnitř má přece jen dobro a v těch nejdůležitějších situacích by se zachoval správně a postavil se na tu dobrou stranu. A Spike se nakonec postavil, ale díky čipu, co měl v hlavě, bylo to vynucené rozhodnutí, při kterém neměl na výběr, pokud nechtěl sám zemřít a Buffy by ho nepochybně zabila. Potom přišlo to všechno ostatní a city k Buffy už ho držely taky na uzdě.

Q: Ale potom jste získal svou duši zpět?

James: Ano, získal jsem svou duši zpět, ale zase tolik se nezměnilo, jen jsem na to měl papír (smích), že jsem teď oficiálně mezi hodnýma hochama. Ale všichni víme, že paradoxně k tomu, že v Jossově světě, ten kdo má duši je hodný a ten kdo ne, tak je zlý, tak paradoxně s tím se u mě nic moc nezměnilo. Vybral jsem si tu cestu sám už předtím, jen teď s duší se mi rozhodovalo snadněji, ty instinkty a touha po krvi tam pořád byly, ale zároveň byly drženy pod kontrolou i duší. Spike jako postava tím dostala příležitost ukázat, co v ní ještě může být. Protože když jste svázaný jen instinkty a nemusíte být ani upír, tak jste v podstatě ochuzení o to vše ostatní, díky instinktům přežijete, ale víc z toho není. Postava Spika byla skvělá, ale do té doby než tu duši měl, tak nechci říkat, že to byla úplně plochá postava…Joss mě zabije (smích), nechtěl bych aby se to špatně pochopilo, ale prostě ve chvílích, kdy se řídíte jen touhou po čemkoliv a nevidíte věci okolo, máte plochý život. Jen to pravidlo "chtít, vzít, mít" a to nestačí. Právě tímhle měl Angel jako postava obrovské plus oproti Spikovi, měl duši, měl větší hloubku, prošel si tím vším už roky předtím, než se k tomu dostal Spike. A Angel byl na to sám, Spike měl za sebou Buffy a k tomu První Zlo, kterému museli čelit, ale měl za sebou především Buffy, která mu nakonec pomohla a tím měl..nechtěl bych přímo říkat, že to měl snadnější, ale měl tu cestu přece jen lépe vyšlapanou.

Q: Vaše porovnávání s postavou jako je Angel je časté i mezi fanoušky.

James: Jsem si toho vědom. Je to na jednu stranu něco velmi podobného a zároveň jiného. Minulost Angela je oproti Spikovi o dost bohatší. To vyrovnávání s minulostí a odčinění svých skutků je vlastně podstata seriálu. Každý se snaží, Angel i Spike. Postava Angela je úžasná, prošel velkými změnami a myslím, že každý herec by si toužil něco takového zahrát, má mnoho poloh, se kterými se můžou lidé ztotožnit. On je hrdina v tom pravém slova smyslu.

Q: Postava Buffy ho velmi milovala.

James: Ano, je láskou jejího života.

Q: Ale to byl Spike taky, nemyslíte?

James: Víte…tohle je těžké, Spike nikdy nemůže dohonit Angela. Vztah mezi Buffy a Spikem byl velmi silný, ale Buffy a Angel je prostě něco, co k Buffy patří a vnímá to tak i Joss. Jeho milovala a se mnou spala. Nedělám si v tomhle iluze a ani Joss nebo kdokoliv jiný ze scénáristů ne (smích). Milujete někoho podstatnou část svého života, ale víte že s ním nesmíte být. Je to určitá tragika díky které je ten seriál také úspěšný. Je to jeden z hlavních motivů seriálu. Táhne se to tím. I tohle je věc, kterou na Buffy miluji. Mohl přijít kdokoliv, ale Joss nikdy nedovolil, aby někdo Angela nahradil. Ne úplně. To ale neznamená, že by ostatní jako třeba Riley a nebo Spike znamenali pro Buffy málo. Znamenali strašně moc, ale bylo to "Přišli jste po Angelovi, pánové, nemáte šanci být první." Chtěl to tak Joss a Sarah to vnímá taky tak. Ona Buffy žila, Buffy byla Sarah a Sarah byla Buffy. Vím, že se jí něco hodně dotýkalo, koho by taky ne, trávila s ní podstatnou část roku po sedm let, někdy i 20 hodin denně. Kdyby jí nevnímala, tak jak to dělala, byl by ten seriál také někde jinde. Kdyby byl Angel odsunut jako by neexistoval, realističnost by byla tatam. Nešlo ho popřít, nešlo ho vymazat. Byl první a to byl pro Spika taky problém, ale ten se projevil více až v pětce Angela, jak moc ho to trápí. Spike byl možná její láskou, ale byl i její tajnou a zakázanou touhou. Je úplně přirozené a správné, že i tohle v seriálu bylo. Sex je součástí života a Buffy si ho se Spikem užívala. Ten jejich vztah se začal prohlubovat v poslední sérii a myslím, že skončil nejlépe jak mohl.

Q: Víte na co se fanoušci často ptají?

James: Překvapte mě.

Q: Ptají se na to, kdyby Spike měl možnost, například v páté sérii, jestli by Buffy zabil, za předpokladu, že by jí porazil nebo něco na ten způsob. Nebo například ublížit Dawn.

James: No, já vám nevím, ale co se týká Dawn, tak myslím, že by jí neublížil, alespoň ne, když už Buffy miloval, protože to by jí zničilo a vedlo i k jeho smrti (smích). Sblížil se s Dawn, nebral jí jako něco divného, prostě tu byla a nebyla tak docela člověk stejně jako nebyl on. To měli společné. A jestli bych jako Spike zabil Buffy? Asi ne, Spike jí miloval, byl jí posedlý a nesnášel ty pocity, alespoň na začátku ne, protože ho to určitým způsobem degradovalo na to, čím nechtěl být. Měl jí nenávidět a přitom jí miloval, nebo on jí i nenáviděl, ale ta láska zvítězila. Pamatuji si na Lover´s walk, když tam Spike říká něco v tom smyslu, že přinutí Drusillu, aby mu řekla, že ho miluje, když ho opustila, že jí bude mučit dokud to neřekne, tak něco takového by se asi dělo i u Buffy. Nezabil by jí, myslím, že opravdu ne, ale co se týká alespoň pětky, tak myslím, že alespoň trochu mučit by jí chtěl. Jen tak zlehka (velký smích), proboha….vykládám vám tu, že chci zlehka mučit ženu… nějak se do toho zamotávám…zase bychom se tím ale dostali, co lidi vidí cool na Spikovi, bad boy který jí ale miluje a stejně to znamená zlo a tak dál. Nechtěl bych se do toho znovu pouštět. Ale abych opravdu odpověděl, tak myslím, že by Buffy asi nezabil a nezranil Dawn, protože mu na ní záleželo, jak dokázal, když se o ní staral, když byla Buffy mrtvá a zároveň by i ublížil Buffy a to by nechtěl. Ne tímhle způsobem, pokud by jí (Buffy) chtěl zničit, tak že jí nějak přelstí a nebo jí porazí v boji, ale ne že zabije patnáctiletou malou holku. Ale možná, že si Joss nebyl jistý a proto tohle radši nikdy nechtěl moc testovat (smích).

Q: Seriál Angel před několika měsíci skončil, nejde se nezeptat, jaký z toho máte pocit?

James: Pocit z toho mám moc příjemný. Bylo to zase trochu něco jiného, ale zároveň práce s lidmi, které znáte už několik let. Zapadl jsem myslím bez problémů a byla to skvělá práce. Moc se mi líbila a nepohrdl bych pokračováním.

Q: Byl to velmi příjemně strávený čas, díky za otevřenost.

James: Není vůbec zač, užil jsem si to tady taky, odpověděl jsem i na to, co jsem nechtěl (smích).

Q: To nebyl záměr…možná trochu.

James: Děláte svou práci dobře.

Q: Chcete posluchačům něco vzkázat?

James: Mějte se krásně lidi a neberte vše tak vážně. Život je moc krátký na to, abychom se zatěžovali hloupostmi.