James na HotDay!

Zdroj: rozhlasová stanice HotDay!, 2004

Rozhlasová stanice HotDay! (jedna z velmi populárních radiových stanic v L.A., hlavně mezi mladými lidmi). Je to zachycené z rádia přímo při přenosu. James Marsters přijal pozvání do dopoledního vysílání.

Kate: Zdravím vás, Jamesi, jak se máte?

James: Ahoj, já vás taky. Mám se dobře, mám volno, tak co víc si přát.

Kate: Nemusel jste vstával kvůli nám moc brzo?

James: Vstával jsem po osmé, to se mi už dlouho nepoštěstilo, věřte mi, že jsem úplně spokojený.

Kate: To jsem ráda. Na čem teď pracujete, co děláte?

James: Ne tak dávno jsem dokončoval jeden díl ze seriálu The Mountain a jinak samozřejmě končil Angel, takže práce bylo až nad hlavu, ale to už je pár měsíců.

Kate: Vaše láska k divadlu je už pověstná. Co vás na něm tak láká?

James: (usměje se) Jsou to lidi, je to kontakt s publikem, někdy improvizace, když zapomenete text, což by se vám samozřejmě stávat nemělo (usměje se), nové emoce, každodenní i svým způsobem rutina, kolegové, střídání rolí….Miluju to. Toužím se vrátit. Byl jsem teď hodně vytížený poslední roky, i tenhle stál opravdu za to, ale tohle je moje vášeň, jako milenka, ke které se i po letech vracíte. A k téhle se zatraceně chci vrátit.

Kate: Máte už nějaké plány?

James: Plány bych měl, ale to zrealizování je někdy problém (smutně se usměje). Je tolik kvalitních her i herců a nedostane se na ně. Mrzí mě to, opravdu ano. Vím, že díky Buffy i Angelovi, mám teď dveře přece jenom víc otevřené než jiní lidé, ale to taky neznamená všechno. Pořád je potřeba hodně práce, možností, času a hlavně financí.

Kate: Kdyby nebylo potřeba peněz na umění, byl by to krásný svět, co říkáte?

James: Ano, bylo by to krásné, byl by to dokonalý svět. Lidé stále umění hodně podcenují, nedávají mu ten význam, které skutečně má. Hodně jich jde stále do divadla jen aby mohli říct, že tohle viděli, protože další spousta lidí to už viděla a mluví o tom. Nechci nikoho soudit, je to každého věc, ale jít do divadla jen aby si sousedé něco nemysleli, je jako tam nejít vůbec.

Kate: Přece byste ale nemohl určovat, kdo tam může a kdo ne, podle zájmu.

James: (rozhodným hlasem) To by mě ani nenapadlo. Jen říkám, jak se věci mají. Divadla se potřebují uživit, potřebují zaplatit herce a potřebují diváky. Právě proto to říkám, kdyby se umění bralo víc jako součást života, která je potřeba a ona opravdu je, vše by bylo o hodně snažší.

Kate: Říkáte, že umění zlepšuje kvalitu života?

James: (trochu nevěřícně) Jistě, že ano. Ať už jsou to divadla, kina, opery, balety…S bližuje to lidi, dívají se na něco krásného, do čeho někdo jiný dává kus své duše a část sebe. Balet je kapitola sama pro sebe, i při těch nejtragičtějších a nejhorších scénách je v něm znát nádherná čistota a průzračnost. V tu chvíli zapomínáte na problémy a na to, že k někomu cítíte nenávist. To je v naší době důležitější než kdy jindy.

Kate: Jakého vy máte oblíbeného autora?

James: (pousměje se) Co se týká divadla, jsem klasik v tomhle ohledu, takže jednoznačně SHAKESPEARE. Kdybych měl vybrat jednoho, tak je to on. Jeho nadčasovost a zpracování je něco neuvěřitelného.

Kate: Mluvíte v samých superlativech?

James: O něm se ani jinak mluvit nedá. Je to jeden z králů divadla (úsměv).

Kate: Teď na chvíli náš rozhovor přerušíme, ale za pár minut se opět uvidíme.

Blok reklam.

Kate: Tak jsme tu opět s naším vysíláním, ve kterém mohu ještě jednou přivítat našeho vzácného hosta, Jamese Marsterse. Jamesi, mluvili jsme o divadle, vaší lásce k němu, co vaše jiné lásky? Máte teď nějaké?

James: Moje láska prozatím je moje práce. Ale možná, že tu někdo je, ale nechci o tom mluvit. Je to příliš osobní a hlavně čerstvé.

Kate: Nemáte někdy pocit, že nechtějí Jamese, ale Spika?

James: Jistě, že na to myslím. Musím přiznat, že je to možná i logické, ale já nechci ženu, co chce po boku upíra, chci ženu, co chce mě.

Kate: Musíte ale uznat, že to musí být těžké. Vždycky to bude napoprvé určitý obdiv k vám a později až proniknutí vám pod kůži.

James: Tam, kde se vysílala Buffy máte nepochybně pravdu (směje se). Ale stále doufám, že jednou příjde ta, které dám svoje srdce.

Kate: Předtím taková žádná nebyla?

James: Já jsem si myslel, že ano, ale asi jsem se mýlil, nebo byla chyba někde jinde. Asi určitě je ta chyba v nás, v obou, v tom vztahu. Někdy mě napadá, že to není o tom mít tu skutečnou lásku, tu nějakou spřízněnou duši, řekněme, ale spíš o tom jí hledat a bojovat za ní. Ale to neznamená, že bych neprožil krásné chvíle. Prožil jsem jich spoustu a děkuju za ně.

Kate: Je konec Angela, v posledních měsících nesmírmě populárního seriálu. Co si o něm myslíte?

James: Myslím, že je to jedna z nejlepších věcí, co mě kdy v životě potkala. Nebyl jsem tam ty předešlé série, nesledoval jsem to pravidelně, rozhodně ne jako fanoušek, to opravdu nešlo, ale s tím týmem lidí to mělo a muselo mít velmi vysokou úroveň. Já přišel do páté, později, jak se ukázalo do poslední série a bylo to skvělé. Lidé pracovali s plným nasazením a hlavně bylo vidět, že je to baví. Je to pak velmi znát, když někdo jen pracuje a nebo když tím skutečně žije. Proto jsem tak šťastný, že jsem tuhle šanci dostal.

Kate: Myslíte si, že je škoda, že je konec?

James: Já vám nevím, myslím, že ten seriál by klidně ještě dvě série unesl bez problémů a vyrovnal by se Buffy, co se týká délky, ale Joss to s Davidem ukončili ve svém velkém stylu. Chápete, jak to myslím? (mluví vzrušeným hlasem.) Ten konec je nádherný. Je tak jednoduchý, že to až zaráží. Nic na první pohled ve velkém stylu, jako to bylo u Buffy, před nimi jen banda monster a příšer, co je chtějí zabít a… oni neuhnou.

Kate: Co váš kolega David Boreanaz? Bylo mezi vámi někdy nějaké napjetí?

James: Ne, David, je naprostý profesionál a k tomu skvělý člověk. Pracuje se s ním skvěle, velmi si ho vážím.

Kate: Proč?

James: Je talentovaný herec a je oddaný své rodině.

Kate: Měl jste někdy pocit při Buffy nebo i Angelovi, že teď jste si sáhnul už opravdu na to dno? Jak fyzické, tak i duševní?

James: Ano, měl. Hodněkrát. Po té fyzické stránce to byla práce na Buffy těch posledních několik měsíců sedmičky a pak i konec Angela. Víte, naplnilo mě to neuvěřitelně moc, ale na druhou stranu to i strašně bralo. A po té duševní je to hodně spojité s tou fyzickou a naopak. Byly okamžiky v Buffy, kdy jsem nechápal samotné scénáristy, jak jsou toho vůbec schopni a něco se dělalo opravdu velmi špatně. A nejenom mně. Ale díky Bohu za Josse. Ví co dělá a měl naší naprostou důvěru.

Kate: Měl jste někdy problémy mezi tím, kde začíná Spike a kde James?

James: Po nějaké době, když jste se svou postavou už dlouho, tak se to stane myslím každému, ale musíte se vzpamatovat a zase začít vnímat pořádně realitu. Myslím, že mě osobně se to tolik nedotklo, ale musím přiznat, když jsem už byl pak v Buffy delší dobu a bylo třeba po půlce sezóny a my jeli v té době samozřejmě naplno, jelo se třeba přes noc, všichni už byli unavení, tak jsem si občas říkal. "Jamesi, teď se tě někdo na něco zeptat, tak na něj prostě zavrčíš." A pak mi došlo, že vlastně vrčet neumím (smích). Ale to už jsem byl opravdu zoufalý třeba kolem druhé ráno.

Kate: Stýská se vám po Buffy? Chybí vám Spike?

James: Myslím, že pro některé budu Spike až od konce svého života, i kdybych udělal cokoliv. A možná, že za hodně let mi to bude vadit, ale teď cítím jen radost a pokoru nad tím, jakou jsem dostal příležitost a možnost něco dokázat.

Kate: Díky, Jamesi.

James: Já taky, mějte se a poslucháčům hezké odpoledne.