2004 Buffy Down Under Convention - Otázky & Odpovědi - 3. část

Melbourne, Australie 4. července 2004

Poznámka: komentáře označené hranatými závorkami [ ] jsou komentáře chování publika, poznámky v kulatých závorkách ( ) vyjadřují chování a výrazy Jamese.

[Malý klučina v koženém kabátě přistoupí a snaží se sundat mikrofon ze stojanu]

James: Jo, jen to odtrhni. Odtrhni to [poté co se mu to podaří] Výborně.

fan: Máte nějakou oblíbenou sezónu nebo díl?

James: Má nejoblíbenější epizoda je muzikálový díl. [souhlas v publiku] Ano, protože je to jediný, při kterém jsme, jako osazenstvo, byli TAK vyděšení. Já jsem nebyl a Tony Head také nebyl, protože jsme oba dva již byli zpěváci, ale ostatní nebyli profesionální zpěváci a Joss je požádal aby zpívali před národem, před světem a to vážně není zrovna fair. Všichni jsme se ale do toho zaryli, všichni jsme pracovali tvrdě a dokázali jsme to. Jsem na nás nesmírně pyšný, na to že jsem měli v sobě tolik víry.

Co se týče mé oblíbené sezóny (přemýšlí). Nemůžu vybrat jednu. Všechny byly strašidelné a radostné a jako pokaždé jsem se chtěl urazit a vyděsit nějakou věcí, co prováděli s mou postavou a já si to konečně uvědomil, jsem TAK šťastný. Většinou, když jste v televizní show pět let, tak zjistíte, že vše už se stalo a je to pěkně nudné. Ale byl jsem v situaci, kdy jsem byl vyděšený v pátém a šestém roce a zjistil jsem, že to je vážně umělecký poklad. Proto vážně nemohu vybrat oblíbenou sezónu, v mém zúčtování je ale muzikál jednoznačně tak dobrým dílem, jako žádný jiný, který kdy byl vyroben pro televizi. [potlesk]

(když klučina odchází) - Dobrý kabát kámo!

fan: Který herec vás nejvíce inspiruje?

James: (bez váhání) Meryl Streep.

fan: Proč?

James: Naprosto se nebojí. Ukazuje vám svoji zranitelnost a to tak, jak vyplouvají na povrch bublinky šampaňského. U ní je vyloučeno, že by byla nudná. Ona jen, je si vědoma, že každá lidská bytost je nádherná a že všechno co musí udělat, je být upřímná sama k sobě a to je nádherné. Nesnaží se s tím smířit nebo to udělat lepší, než to je. Upřímně, je to ten nejbližší tvor kterého máme, jako Brando a Dean. Není tu nikdo jiný, kdo dosahuje Meryl Streep.

fan: Hodně se to podobá setkání s královnou. Tohle bude druh velice osobní otázky... Zajímalo by mě, jestli by jste nám mohl říct, kolik jste toho musel obětovat, aby jste se dostal tam, kde jste teď. Musela tu být osobní oběť? Ve vašem životě? (James kroutí hlavou že ne) Ne? [smích]

James: Nevím. Nikdy jsem neměl normální život, takže si nejsem vůbec vědom toho, co jsem obětoval. Řekl bych, předtím, než jsem se přestěhoval do L.A., obětoval jsem možnost být schopen dát studovat mé dítě na univerzitu. Obětoval jsem tuhle myšlenku, že budu muset žít s představou, že zemřu na mizině. To je život divadelních herců. Poté jsem se ale vydal do Hollywoodu a (směje se) vydělal jsem peníze, takže si vážně nemyslím, že jsem toho musel obětovat hodně, snad kromě společenského života, protože hodiny jsou tak dlouhé. Avšak celá ta věc na place se má tak, je to stejně také druh společenského života, takže ne, myslím si, že jsem neobětoval nic. A nebo, jestli ano, nejsem si toho vědom. Rozhodl jsem se stát se hercem, když jsem byl ve čtvrté třídě a tak...

fan: ...zdá, že si to skutečně užíváte.

James: Jo, vážně si to užívám. [potlesk]

fan: [Na pódium přichází muž, za kterým se nervózně schovává jeho malá dcerka] Vítejte v Melbourne.

James: Děkuji. Austrálii mám vážně moc rád. Stejně tak, jako když přijedete kamkoli jinam, musíte říct: "Berlín je skvělý!" znáte to a (vtipným hlasem, jako když si dělá legraci) "Nenávidím..." Ne [smích]. V Austrálii jsem se zabral do mnoha zajímavých rozhovorů s podobnými lidmi, kteří nejsou nikde jinde, kromě Kanady a jsem tím doopravdy ohromen. Ano, v každém případě děkuji.

fan: Mám pro vás otázku v zastoupení své dcery, která je trochu vyděšená. Hraje ve hře, ve své první hře, tento týden a zajímalo by jí, jakou radu pro ní máte.

[Z publika se ozve velké "ach", když se škvrně přilepí k taťkovi. James se přikrčí přímo k malé slečně, aby mohl mluvit přímo k ní a byl v její výšce]

James: Má se to takhle. Tohle je přesně to, co mi řekl Bob Scogin, před mou první profesionální hrou. Byla to hra "The Tempest (Bouře)" v divadle Goodwin a byl to Shakespeare, byl jsem vyděšený. Řekl jsem mu: "Bobe, co je tajemství k hraní Shakespeara?" Řekl mi (změní hlas): "Dítě, stůj rovně, řekni svůj part čistě a kruci mazej z jeviště."

Tenkrát jsem si myslel, že byl trochu zbrklý. Také jsem si myslel, že mě, tak bych řekl zastavil, ale zkušenosti mě naučily, že pokud se dělíš o sebe - a pokud sdílíš sebe, neuvědomuješ si to, tak prostě buď jen sám sebou - (ztiší hlas a mluví přímo k malé holčičce) ujisti se, že stojíš zpříma, ujisti se, že to říkáš dobře a že tvá slova mohou slyšet a pak odejdi. Tohle je tak odvážné a diváci tě budou milovat, za to, že máš takovou odvahu. Nesnaž se ale být víc zajímavá, než jsi. Brando řekl, že nemůžeš být větší, než jsi. Musíš být sama sebou. Proto se nesnaž být víc zajímavá, něž tak, jako kdo jsi. Jenom si uvědom, že publikum je naprosto v pohodě s tím, kdo jsi a to jim ukaž. Gratuluji. [veliký potlesk]

Co je to za hru? [zapisovatel přepisu název nezaregistroval…:D] Zlom vaz. A vítej v našem šíleném cirkuse. [smích]

fan: Také mám otázku…[originál zachytil, že by se otázka měla týkat divadla... *podle mě (Sky:D) se to týkalo úpadku divadel v USA*]

James: Herectví, divadla v Americe jsou na oprátce od roku 1979. Měl jsem divadla v Chicagu a v Seattlu a zaplatili bychom hodně pozornosti tomu, jak si vedou jiná divadla. Kdyby jste četli reporty z časopisů, jeden za druhým, jak si vedou divadla, jak ruší sezóny, produkují méně her, produkují hry s méně herci, herci mají méně vystoupení ve hře, jsou kratší doby nácviku her, viděli by jste, jak se to vše hroutí, hroutí a hroutí. A je depresivní vám říct, že se nic nezměnilo. Stále se to stejně hroutí střemhlav, už od roku 1979 a to byla doba, kdy jsme přestali financovat divadlo. Protože umění, lidi promiňte, umění musí být financováno. Nemělo by soutěžit ve světě obchodu. Protože věc kolem umění se má takhle, musíte mu po kouskách přivést tak mnoho pracovního času, tak aby se to stalo umělecké a zvučné a je prostě nemožné, prodat to, za to množství práce, které jste do toho museli vložit. (smutný smích) Tak tohle bylo trochu depresivní.

Lidi, ale stale máme práci. Skutečně věřím, jako s Shakespearem, Američtí herci mají zápal, který já někdy postrádám na jevišti v Británii. Chci říct, někdy Britové také odevzdávají tuhle vášeň, ale většinou mají Britové přesnost, rytmus a jambický verš a je tam setrvačnost, když jste schopni to udělat dobře. Ale co se týče zápalu pro věc, tak za tohle mám rád Americké herce. Ale zase jsme ufňukaní, takže je to vyrovnané. Zeptejte se mě za 20 let, doufám (prosebně), doufám že to bude lepší. [potlesk]

fan: Učím dramatické umění na střední škole a když jste dříve zmínil "Macbetha", jen jsem si pomyslela, musím se ho prostě zeptat…Učím Shakespeara a snažím se aby o něj měli děti zájem. Také učím angličtinu, takže mám hodiny angličtiny a dramatického umění. A teď, zbožňuji verzi Macbetha Romana Polanského, zbožňuji to a stejně tak i ostatní učitelé. Nicméně, učím "Macbetha" a několik dětí mi řeklo: "Tohle je tak nudné. Kdy to bude mýt ty správné obrátky." Řekla jsem "ve vteřině mu usekli hlavu, bude to dobrý." A řekla jsem, podívejte: "Je tady vážně úžasný chlap, James Marsters a on chce zprodukovat 'Macbetha' a bude to vážně, vážně dobré.", děti mi na to odpověděli "bude to stejně dobré jako Baz Luhrmann?" a já na to: "No, to nevím". Víte, Baz dělal 'Romeo & Juliet …

James: Ano, bylo to výborné, až na to, že potřebujete herce, kteří se umějí vyjádřit slovy. [publikum tleská a směje se] Během celého filmu, způsob jakým přemýšlí - protože pro mě "Romeo & Juliet" není jen hra o lásce, je o tom, jak je láska zničena - a tak, myslím si, že to Buz udělal naprosto dobře. Jen měl hlavní představitele, kteří nebyli ochotni naučit se, jak ztvárnit Shakespeara. Leo (DiCaprio), četl jsem článek a on se tam vyjádřil ve smyslu: "Nechci s tím nakládat, jako s poezii." No, pak toho nech.

fan: Chcete se tedy držet poezie?

James: Pokusím se o to, ale jsem Američan, takže zničím měřítko. Pokusím se nerozcházet se, alespoň v určitých částech je to velice důležité. Co byl poslední proslov? (začne potichu zamyšleně recitovat, snaží se vzpomenout si na slova na která se odkazoval…*tak pardon, tady netuším co říkal, přepisovatel nezaznamenal, tudíž nebylo co překládat, tedy berte následující 2 věty s rezervou - Sky:D*) Pokud to děláte a děláte tenhle part - zastavte se na konci sloky, to co dostanete, je muž skoro zkratkovitý, který se však stejně snaží mít úspěch. Pokud nedáváte pozor na konec téhle sloky, je to druh takového velmi troufalého proslovu, jsou tu okamžiky, kdy to musíte vážně vzdát. Ale Lady MacBeth nebude průměrná, ale zemře.

fan: Chystala jsem se zeptat...

James: Věc se má takhle, celá pointa hry je, že hlavní postava jde k divákům a řekne, koukněte, zavraždil jsem tolik lidí, už nemohu cítit nic víc. Věci, při kterých mi vstávali vlasy na hlavě, už mě nikdy víc neovlivní. Slyšíme křik z jeviště. Řekne, co to bylo za hluk a pošle kluka, aby se na to podíval, vrátí se a řekne mu, oh, vaše žena je mrtvá. A teď, jestliže v prvním jednání téhle hry vidíme tyhle dva, jako zamilovaný pár, pomyslíme si, dobrá, to se ho musí dotknout! Poté řekne, že by měla zemřít zítra. Poté bych na to měl čas. A pak je to jako (dýchá jako když je v šoku), jako že je ztracen. To je to ten naprostý zlom. Po proslovu už Macbeth není hrdina a my máme nového hrdinu a tím je Macduff. Ale tak to má být, protože jediný způsob, jak by nás ten příběh mohl oslovit je, že na prvním místě se budeme zajímat o to, zda se jeho žena nezblázní. Takže musejí křičet "out damn spot" jinak by konec hry nefungoval, jak má - vlastně to není konec, ale vrchol námětu (hry) - a jestliže očekáváme, že budeme plakat nad touhle umírající ženou, nemůže oslabit našeho hrdinu na začátku.

fan: Dobře, takže...

James: A...

fan: [směje se] pokračujte

James: (vzrušeně) Pokračuji, pokračuje [smích], víte, prostředek téhle hry nenapsal Shakespeare. V prostřední části hry je velmi důležitá scéna, ve které čarodějnice povolávají ďábla do města...a v době Shakespeara, se lidé báli, že by ďábel mohl skutečně přijít skrz podlahová prkna na jevišti a sebrat jednoho herce. Shakespeare tedy napsal jednu z nejvíce nezodpovědných a buřičských scén, které snad mohl vymyslet. Shakespeare však zemřel a nedělal si starosti se zapsáním žádné ze svých her - vážně se nedomníval, že se lidé o něj budou zajímat - a naše jediné záznamy jsou z představení ze soudního dvora, kde nějaký chlápek, jež měl hromadu peněz, aby zapůsobil na krále se scénou, kde vystupuje Hecate (*bohyně magie a kouzel, vystupuje ve 3 jednání, 5 scéně - objevuje se před čarodějnicemi a dožaduje se vysvětlení, proč byla vyloučena z jednání s MacBethem*), takže ji přepsali a je to děs. A tedy problém s Macbethem je následující, pokud budete chtít zahrát scénu s Hecate podle toho jak byla napsaná, budou se vám smát, pokud ji celou vyhodíte, tak tím vyhodíte zároveň velmi důležitý bod zvratu, ve kterém se všechno, ve které se hranice vážně...

fan: Souhlasím, to samé jsem řekla svým studentům.

James: Proto si myslím, že ve filmu půjde tahle scéna velmi lehce opravit. Můžete v něm natočit dlouhý záběr beze slov a přitom i tak strašně moc komunikovat. Zatímco na jevišti, jestliže máte hloupou show, tak to vyzní ploše.

fan: Prosím natočte ten film rychle, abych měla něco dalšího než jen Romana Polanského. Mám ráda Polanského...

James: Víte, problém s Polanského Macbethem je, že Macbeth u něj polovinu času stráví omlouváním sebe samotného. Tohle já nezastávám. Celá pointa je, že "pokud se rozhodnu natočit film, nebudu se dívat zpátky."

fan: Je slaboch.

James: Bingo!

fan: Je válečník. Macbeth je válečník.

James: (velmi vášnivě a vzrušeně) Přesně! A, a jediný člověk ... [publikum se směje]

(zastavil se) Okay, nudím vás? (směje se na člověka který pokládal otázky) Vy a já jsme si tady skvěle popovídali. [hlasité "NE!" z publika]

Ne, a duch Banqua, člověče, jediný člověk kterého jsem kdy slyšel zahrát ho dobře, je Laurence Olivier. Postavil se na stůl (dostává se do role a pohybuje se), vytasil svůj meč a (z plných plic) "Proč ke mě nepřijdeš!" Dobře? Naproti tomu máte tuhle část, jako od Nicoli - jak je to Williamson? (Nicol Williamson - herec, jež hrál MacBetha v tv filmu v roce 1983) Byl zde jeden Macbeth, který se schoval za sukni Lady Macbeth (začne mluvit vysoko položeným, vtipným, zbabělým hlasem) "Hrome". (zmateným, rozzlobeným hlasem) Co děláš kámo? Jsi hrdina. Nevzdávej to. (velký smích)

fan: Děkuji.

James: Není zač. (směje se) odteď už nebudu mluvit o Shakespearovi.