2004 Buffy Down Under Convention - Otázky & Odpovědi - 2. část

Melbourne, Australie 4. července 2004

Poznámka: komentáře označené hranatými závorkami [ ] jsou komentáře chování publika, poznámky v kulatých závorkách ( ) vyjadřují chování a výrazy Jamese.

Fan: [nový dotazující] Ahoj Jamesi. [obecenstvo pronáší vtipné poznámky]

James: (rozesmátý) Dávají ti co proto. Miluji to. Provokují tě. (směje se)

Fan: Jaký je váš názor na cenzuru v médiích v této době, v těchto podmínkách?

James: Nikdy nebylo více jasné že myšlenka "liberálních médií" je lež. Jednou jsem viděl připustit reportéra v "Nightline", že většina reportérů je liberálních - to je pravda, nicméně, všichni vydavatelé jsou zapřísáhlí republikáni, takže novináři mohou psát cokoli co chtějí, ale nedojde to do tisku, dokud to neprojde vydavatelskou politikou novin. A, ehm (zhluboka se nadechne), tady musím být opatrný, protože nejsem ve vlastní zemi a nikdy jsem ve skutečnosti nevěřil lidem, kteří se vydají za hranice vlastní země a jsou hrubí. Myslím si že pokud chcete bojovat, jděte do své vlastní země a bojujte za to.

Fan: [nový tázající] Jsem kadeřnice víte, takže to bude otázka o vlasech. [smích]. V díle Angela, který se odehrává v ponorce, je to díl "Why We Fight", máte vlasy úplně černé a tak rovné, vždycky mě zajímalo, jak to vlastně udělali. Narovnávali vám je žehličkou nebo… [smích v publiku ji přerušil]

James: Nikdy jsem víc nelitoval, když jsem dal někomu z show nějaký nápad, než když jsem řekl "Vracíme se zpět do II. Světové války. Nemyslím si, že by má postava mohla mít blond vlasy, protože to byla záležitost punku a odbarvil se tak někdy v 75.letech, takže jaké barvy máme?" A tohle bylo uprostřed sezóny, když mi měnili barvu vlasů, což není tak jednoduché, takže navrhli paruku, která by seděla a obarvili ji a, můj bože, ale byla to paruka. Vypadalo to, jako by všechny ty paruky nebyly dělány pro mě, byly o mnoho menší než je má velká hlava. A tak, po celou tuhle epizodu to bylo o malém pásku přímo tady (předvádí pásek, který měl kolem hlavy) a o tom, jestli se bude krabatit. A dobrý výkon byl, když se nehejbala a špatný výkon byl, když jo (směje se). Pro mě byla tedy epizoda v ponorce jen o hlavě.

Fan: Během celé epizody jsem byla naprosto rozrušená. Vypadáte skvěle [poukazuje na současnou délku a barvu vlasů] moc se mi to líbí.

Fan: [nový tazatel] Pokud by jste mohl poradit svému mladšímu já, co by jste mu řekl aby udělal jinak a jak by to změnilo to, kde se nacházíte teď? [James neodpovídá hned, ale přemýšlí nad odpovědí]. Pokud se vám ta otázka nelíbí, nemusíte se nad vaší odpovědí znepokojovat.

James: Vážně moc dobrá otázka. Hm, jako mladý jsem udělal spoustu chyb. Udělal jsem spoustu věcí, za které jsem vděčný, že jsou za mnou, ale i ony mě přivedly tam, kde jsem teď. Nemyslím si, že bych byl schopen zahrát Spika, pokud bych neudělal tyhle chyby. Takže, myslím si, že bych mu řekl tohle: "Drž se, bude lépe." [publikum se směje a tleská]

Fan: [nový tazatel] Jen by mě zajímaly, všechny druhy morálních stránek, jaké jste objevil jako herec, co jste si užíval více, hraní Spika jako zlého a nebo jako dobrého?

James: Zlého! Bez váhání! [obrovské nadšení z publika]. Zlý Spike je vše čím chceme všichni být, což je, nebýt svázán morálními zvyklostmi, být mimo vše dění a když něco chceme, tak si to prostě vezmeme. To je naprostá fantazie. Hodný Spike byl zamilovaný do Buffy a svázán hroznou věrností [publikum se směje]

Fan: Byl tak roztomilý. Byl jako štěňátko.

James: (směj se) Tak odporný: "Jsem unavený z pláče!" [publikum se směje]. Musíte se prodrat přes skutečnou bolest, když chcete hodně bolesti. Kdežto, když zabíjíte lidi, (směje se) není tu nic, čím musíte projít.

Fan: Jsem velkým fanouškem vaší muziky, vašeho hlasu a můj oblíbený díl je "Once More With Feeling". Zajímalo by mě, jestli by jste chtěl udělat něco trochu jinak? Poslední scéna z tohoto dílu, budu Buffy. [v publikum to zavře] Jsem…

James: Ne, ale řeknu tohle, když musíš políbit někoho neurvale z profilu, žádnému herci se to nelíbí.

Fan: Dobře, dořeknu to. "Spike" [zazpívá první část - "I touch the fire and it freezes me." Publikum šílí, směje se a jásá].

James: (zpívá) "Nepamatuji si všechna slova" [smích v publiku].

Fan: [Pokračuje ve zpěvu další části textu] "I looked into it and it's black. This isn't real but I just want to feel."

James: (James se připojí a zpívá poslední text písničky) "Where do we go from here." [Obrovské nadšení ]

Máš mnohem víc odvahy než já zlatíčko. Jsi skvělá.

Fan: Jen jsem vám chtěla poděkovat za vaše neuvěřitelné ztvárnění Spika [publikum tleská] a zeptat se vás, jak těžké bylo dostat se do vaší postavy, protože Spike se po celou dobu měnil. Ze začátku to mohlo být lehčí, protože byl Big Bad, zlý, ale pak se začal měnit. Byl jste nasměrován nebo měl jste nějakou představu, co se bude dít nebo jste věděl jen to, co se bude dít v následujícím díle?

James: Ano, tohle je to, co se děje v televizi, děje se tu vše tak rychle, takže tu skoro není žádný návod co se má stát. Na začátku. Dostal jsem nějaké instrukce od Josse, což bylo, zahraj: "něco méně Laurence Oliviera a něco více Tima Rotha" . [publikum se směje] Když sledujete herectví, začíná to od něčeho velkého a směřuje to k něčemu, doufejme více propracovanému. Ale ne, vše šlo tak rychle, bylo to jen, je to zvláštní. Pro mě to znamená, že je důležité obsadit do show dobré herce, protože nemáte čas režírovat lidi a pokud je dějová linie v pořádku, můžeme s tím pohnout. A tedy, vážně, je to doklad toho, jak dobře byly show obsazeny, že se tu často používal důvtip.

Fan: Spike, zřejmě ideální postava k hraní, ale teď, co vidíte jako ideální postavu k hraní, ať už ve filmu nebo na jevišti?

James: (okamžitě a rychle odpovídá) Macbeth, Macbeth, Macbeth. [publikum se směje] Ve skutečnosti jsem již našel člověka, který je ochotný se se mnou bavit ohledně financování filmu. Vím, že potřebuji někoho, kdo byl dobrý v získávání peněz, ale také někoho, kdo také respektuje Shakespeara a kdo nechce situovat "Macbetha" na střední školu nebo do něčeho takového. K mému překvapení jsem zjistil, že v Hollywoodu je mnoho lidí kteří by to takhle chtěli natočit.

Fan: Jakou verzi by jste chtěl natočit?

James: Já to prostě jen chci udělat dobře. Chci to udělat prostě tak, jak to bylo napsáno - skotské sukně, meče, usekané hlavy. To funguje. Víte, proč by jste to chtěli točit jinak (směje se)? Vracím se tedy a přizpůsobujeme se. Pracuji na tom.

Mám zájem si zahrát někoho, kdo je mi o něco bližší. Ještě nikdy jsem nenatočil nic takového pro film a myslím si, že by to mohlo být skvělé.

Fan: Což je?

James: Potrhlý chlap [smích]. Je těžké popsat sám sebe. Je to těžké říct. Ne tak skvělé.

Fan: Jen by mě zajímalo, jak jste přišel k roli v Buffy a jak jste se vám líbil přechod do Angela?

James: Roli v Buffy jsem dostal, protože už to museli udělat. Jo, ne vážně, hledali herce pro Spika několik měsíců, ale nemohli najít, co potřebují, tak prostě zašátrali hlouběji ve zbytcích, než minule. [smích] Ne teď už vážně. Byl jsem ve městě nový. Neměl jsem skoro žádné zkušenosti s filmem. Měl jsem hrozně moc zkušeností z divadla, ale ve skutečnosti mě nikdo neznal. Myslím si, že jsem přišel s nejlepším přízvukem, protože, upřímně, neobsazovali roli, u které se mělo předpokládat, že bude na dlouho. Jen ji chtěli udělat dobře, ale na konci dne už neměli čas. Museli začít natáčet, myslím si, že když jsem byl obsazen, natáčel jsem hned den po obsazení. Myslím si že měli 48 hodin na to, aby někoho našli, takže to byla vážně otázka: "Víte, asi nikoho nenajdeme, má dobrý přízvuk. Dejme ho tam a pak ho zabijeme." [smích] Ale, měl jsem štěstí, že jste mě VY měli tak rádi (směje se)

Přechod k Angelovi byl naprosto hladký. Řada scénáristů byla stejných (jako u Buffy). Stejně tak i mnoho režisérů bylo stejných. Už jsem předtím hodně dělal s Davidem. Všechny herce se kterými jsem ještě nehrál v show, tak s nimi jsem již dělal Shakespeara u Josse doma, takže jsem je ve skutečnosti již znal dost dobře. Jo. Měl jsem jiný kabát, ale vypadal stejně, ale to byl jediný rozdíl.

Fan: [nový tazatel] Jednoduchá otázka, máte raději herce z Buffy a nebo herce z Angela? [z publika se ozývá smích a povzdechy].

James: Tohle není jednoduchá otázka. Um, nemohu odpovědět na tvou otázku. Ale tohle je to, co budu říkat o obou hereckých partách, které točily show - tohle vážně není jako válka, nikdy jsem nebyl ve skutečné válce, jen ve skutečně malinké - když projdete zkušenostmi, které vás hodně otestují, které vás dostanou na hranice vlastního chápání sebe samého, naučíte se na lidech vidět to nejlepší a to nejhorší. A pro oboje herecké osazenstvem jsem měl uznání, bez příkras. Mám je všechny rád a vím že mají všichni problémy (směje se), ale také je respektuji. Prošli jsme ohněm. Vážně prošli. To je skutečnost. Nemůžu tedy říct že nemám někoho rád. Jistě že tu jsou lidé, se kterými bych si vyšel raději, ale tak to je, víte, je to jako rodina. Přivádějí vás k šílenství, ale milujete je.

Fan: Slyšel jsem, že škola dramatu pro vás nebylo zrovna skvělé místo a já jsem dokončil herectví - obor drama, tak se s tím mohu ztotožnit. Ale co vás ovlivnilo a dovedlo až tam, kde se jako herec nacházíte nyní a jaká je motivace?

James: Dal jsem se na herectví, protože celý můj život, byl tak trochu docela zmatek. Takže, HEREC jo? (směje se). Byl jsem rád součástí party, která fungovala polo-harmonicky a na konci dne jsme mohli stvořit něco krásného, co jsme mohli sdílet s ostatními lidmi. Rád jsem mezi lidmi se stejným humorem, s kterými jsem na jedné straně, nebylo to tedy vážně jen o vlastním potěšení nebo získání pozornosti, nebo tak. Prostě jsem rád v kolektivu. Ve skutečnosti jsem trochu překvapen, že jsem nešel na klasické divadlo, protože to mi mohlo dát stejný druh, um, potěšení

Hned po střední škole jsem šel studovat velice dobrý obor na Pacific Conservatory for the Performing Arts (obor užité herectví) v Santa Maria, v Kalifornii...Vážně jsem věřil, že herectví je starodávný způsob umění a že by mělo být vyučováno po staru, jako učení, protože když jednou opravdu vytvoříte herectví a vezmete si to odděleně a vyzkoušíte to po kouskách, všechno se rozpadne. Ale, když budete pozorovat dobrého herce a bude se snažit usilovat o, vyrovnat se jeho způsobu práce, jeho chování, budete se učit. Obecenstvo vám řekne když jste nudný, je to vážně dobrá zkouška.

Takže jo. Měl jsem dva úžasné roky, kdy jsem hrál 30 vteřinového nosorožce v třetině Ionescovi hry "Nosorožec" a 43. námořníka ve hře "Billy Budd", víte. Veškerý smysl byl, mít jen další laciné tělo na jevišti, ale mohli jste pozorovat skvělé herce, od první zkoušky do posledního představení a to je neocenitelné. Poté jsem měl dva vážně strašné roky na Julliardu (směje se), každý den mi říkali že jsem nebyl dobrý herec. Protože jsem povstal, dělali jsme hru "Troilus a Cressida", oni to nazvali objevovací hra, režírovala nás Marian Seldes, což je neuvěřitelná herečka z Broadwaye a v té době zatraceně špatná režisérka. Mám ji rád. Vážně mám... Jenže jsme prostě neměli žádnou režii. Cvičili jsme to tři a půl týdne a ona nám neřekla nic kromě (začne mluvit hlasem náležitě staré ženy): "pokračujte v hledání nových slov", což je skvělé, jak víte, první týden. Jelikož první týden, jednoduše první týden nás všechny vyzkouší v prozkoumávání a nic není špatně. Až se dostanete k třetímu, čtvrtému týdnu, kdy si musíte vybrat, musíte říct příběh, musíte začít přemýšlet, že lidé budou trávit část svého života s vámi. A konečně do třetice, řekl jsem: "Proč to nazývají objevovací hra?" Zřejmě nám mohli dát dobrého režiséra, pokud by chtěli, ale možná celý záměr byl nerežírovat nás, jen se chtěli dívat, jestli se jako skupina dáme dohromady a odvyprávíme příběh. Takže jsem se zachoval nějak takhle, dobře, jestli je to ono, tak jdu. Zvednul jsem se a šel (s tónem plným osobního názoru): "Tohle je ten největší nesmysl, jakého jsem se kdy účastnil. Lidé sem přijdou, stráví tu tři hodiny svého života a bude to ztráta času. Nikdy jsem nebyl tak zostuzen." (směje se). Obrátilo se to, Marian, která nás měla režírovat po celou tu dobu, si to vzala jako osobní kritiku na sebe. Poté se o to podělila s Liz Smith, což byla v Julliardu děsivá osoba, potrestala mě za to, protože Marian byla vážně úžasný člověk, byla pak poněkud zničená z mého komentáře (mluví s tónem hlasu, který vyjadřuje překvapení, že jeho poznámka mohla mít nějaký vliv). Chci tím říct, kdo jsem byl? Bylo mi 17. Um, ale Liz chtěla chránit Marian proti takovému strašnému, novému, egoistickému mladíkovi. (Směje se) Všechno to bylo, jen, myslel jsem si, že tohle chtěli. Ale od té doby, DENNĚ, Liz chodila (velice povýšeným hlasem) "Nejsi herec, sedni si." [pochechtávání z publika, někdo řekne "ach"] (směje se) Ne, to je v pořádku. Vyhodili mě a Michael Langham se choval nějak takhle (starým mužským hlasem) "Myslíme si, že by jsi měl přestat dělat divadlo, protože není žádný způsob, že by jsi kdy mohl být hercem."

Odpověděl jsem: "Tedy, Miku, to je vážně zajímavé, protože jsem hrál již velice dlouhou dobu předtím, než jsem přišel sem a pokaždé to šlo věru dobře. Takže si myslím, že se vrátím zpět do toho světa, předtím, než se rozhodnu." Zareagoval (překvapeným hlasem): "To je velice uvědomělé." [publikum se směje]

[člověk co pokládal otázku řekne něco ve smyslu, že by teď mohl jít a ukázat jim to]

James: Jo (směje se) ale oni nerespektují televizi (směje se), ale nestarám se, protože já nerespektuji je.