zdroj: James Marsters.com

15. září 2007

Jaký, podle vás, nejlepší hudební nástroj byl kdy vymyšlen a proč?

Myslím si, že to bude asi syntetizátor. Novému nástroji trvalo 100 až 500 let začlenit se do orchestrální, hudební praxe. Přišli s houslemi a všichni z toho šíleli a dalších 500 let bylo o začlenění houslí do naší hudby. V současné době, každý nový singl, který vyjde, má neuvěřitelně zřetelný, syntetizovaný zvuk a to se rovná vzniku vašeho vlastního nového hudebního nástroje. A to jde za hranice nejlepšího houslisty, kterého kdy kdo slyšel, protože i ten nejlepší houslista, který byl slyšen za posledních 200 let hraje pořád na ten samý nástroj, na který se hraje po 200 let a jeho píseň bude znít velmi podobně jako od autorů, kteří ho předcházeli. Ale technik-zvukař, který přijde s novým syntetizovaným zvukem, který má lidskou rezonanci, je to jako kdyby vytvořil zcela nový nástroj a možnosti z pozice, ve které se nacházím, jsou nekonečné. Takže jsou to rozhodně key-boardy, počítače a syntetizéry – pro kytaristu je tohle opravdu těžké si připustit.

Jakou poslední hru jste viděl?

Domnívám se, že to byla hra The Master Builder, v hlavní roli sir Ian McKellan. Nelíbilo se mi to. Byla to poslední šance, kterou jsem dal místní divadelní společnosti poté, co jsem byl předtím tolikrát zklamaný.

Pro herce je to obrovský kompliment, slyšet od člověka, který s vámi hraje, že jste „velkorysý“ ve vašem představení. Co pro vás tato velkorysost znamená? Shledáváte se jako velkorysý herec?

Velice dobrá otázka! Velkorysost ve filmu znamená, že když pro druhého herce, který natáčí detailní záběr, hrajete mimo kameru, dáváte do toho tolik, jako kdybyste hráli VÁŠ detailní záběr. Zdá se to jednoduché, že by všichni chtěli předvádět mimo kameru tolik práce, jako když hrají před kamerou, protože to pomáhá všem, ale byli byste překvapeni, kolik naprosto skvělých herců je nuceno hrát detailní záběry se záskoky, jsou to ty nejnebezpečnější záběry, když je kamera takhle blízko, tak můžete rozpoznat každou lež. To je moment, kdy potřebujete vašeho hereckého kolegu nejvíce. Je nešťastné, že tehdy se mnoho herců rozhodne zamířit do přívěsu. Považuji se za velmi velkorysého herce. Ve skutečnosti, myslím si, že mimo kameru předvádím lepší výkony než před kamerou. Protože mimo záběr necítím žádný tlak, můžu beztrestně improvizovat, snažit se získat nějakou opravdovou reakci od svého hereckého partnera, kterou neměli v plánu. Někdy se vztekají, protože to moc dramaticky změním, ale snažím se jim dát moment, který je skutečný, snažím se, aby se něco poprvé stalo – kamera vás chce chytit překvapeného. To dělá dobrý film. Takže pokud polovinu práce zůstanete v přívěsu, vzdáváte se.

Pokud byste mohl říct Spikovi jednu věc, dát mu nějakou radu a nebo si s ním o něčem popovídal... co byste si vybral a proč?

Zapomeň na Buffy – zasloužíš si lepší! (směje se)

Jak reagujete na kritiku, profesionálně a osobně?

Pokud jsem to napsal, tak je kritika těžká. Cítím, že kdokoliv, kdo píše o svém vnitřním životě, tak dělá něco velmi statečného a svým způsobem je nekritizovatelný. Jak můžete kritizovat někoho za to, že vám říká jak se cítí? Zažívám nepříjemné chvíle při kritice většiny umělců, kteří si píší vlastní věci. I když byli upřímní a stateční a přednesli to, i když je to ošklivé nebo krásné a i když si nemyslím, že to za něco stojí, je to nejspíš moje chyba. Pro mě je to tedy velice těžké, když je má vlastní tvorba haněna. Méně těžké, více bezmyšlenkovité je, když se dívám na dramatika a cítím, jako by ta hra mohla fungovat ale obdržím špatné recenze. Trochu se cítím, jako mechanik, co dělá na karburátoru a přemýšlí, jen musím přidat 3cm čehokoliv a ta věc nastartuje a poběží tak jak chci. Je to tedy méně osobní. Pokud to napíšete sami, je to velmi osobní.

Buď - nebo

Slanina nebo párek?

Slanina, protože může být podávána křupavá, aniž by byla zničená.

Vánoční světla – všechna bílá nebo různobarevná – blikací nebo neblikací?

Všechna bílá, blikací, ale ne jednotně. Myslím si, že Vánoční stromek je nejkrásnější, když se přibližuje původnímu Vánočnímu stromku, na kterém byly zažehnuté skutečné plamínky a červená, žlutá a zelená blikací světýlka toho nedocílí. Líbí se mi řetěze žárovek, já je nazývám bílá světla. Můžou jak blikat a nebo být stálá, ale popravdě jsem náchylný k tomu je pověsit kamkoliv a kdykoliv. Kdysi jsem osvěcoval celé mé divadlo řetězci světel a nikdy jsem neměl lepší předplatné od publika, než tu sezónu.