zdroj: James Marsters.com

15. června 2006

Co děláte, když zjistíte, že pracujete s hercem, který pro vás nepředstavuje nic k hraní, který je špatný?

Dobrá otázka. Bohužel k tomu není jiná náprava než vzít to, co vám ten herec nabízí. Nemůžete předstírat, že dělají něco jiného. Musíte se jen znovu přimknout k vašemu úkolu a snažit se z toho člověka něco vymačkat, bez ohledu na to, jak nudní by mohli být.

Spike byl napsán jako hlupák, co se týče vztahu k oběma ženám a ďábelský kazič plánů. Ale zdál se, že je intuitivním a bystrým pozorovatelem lidí, když přišlo na vynadání jim jejich chyb, jako na proslov k Buffy a Angelovi "Nikdy nebudete přátelé", věděl jak poštvat členy scooby gangu jednoho proti druhému, nebo když rozuměl tomu, že Buffy byla na sebe opravdu naštvaná, když si hrála na "nakopat Spika". Můžete mluvit o rozporu v jeho osobnosti, jak to bylo napsáno a jak jste se to rozhodl hrát?

Miluji rozpornosti v postavě a máte pravdu - někdy chtěl Spike vypadal velmi mdle a někdy chtěl hraničit s moudrostí. Ale v tom také poznávám sám sebe.

Věříte v osud, nebo dáváte přednost pocitu kontroly vašeho vlastního osudu?

Nevěřím v osud, ale nevěřím, že kdokoliv vůbec ve svém životě kontroluje cokoliv, natož svůj vlastní osud. Jsme uprostřed nádherného, hrozivého tajemství a jen jsme šťastní, že je na nás Země právě teď laskavá.

Když režírujete / hrajete Macbetha, je vaším záměrem přimět publikum sympatizovat s hlavní postavou?

Tohle je vždy záměr vypravěčů. Někdo, doufejme, vždy sympatizuje s hlavní postavou ve hře. Myslím si, že Shakespeare chtěl, abychom pochopili, že Macbeth je přesně jako my, i když přivede sám sebe do pekla. Jde do pekla, protože je ctižádostivý, ale kdo mezi námi není?

Proč jste změnil název písničky "Runaway" na "No Promises"?

(Směje se) Protože se všichni drželi zpívání refrénu. Slyšel jsem lidi zpívat "please, no promises."

Když píšete novou písničku, vzejde z představy, kterou jste měl nebo z citového pohnutí? Podle těchto stejných rysů, kdybyste si musel zcela vybrat, dal byste přednost projektu, který přiměje publikum cítit a nebo, který je přiměje přemýšlet?

Ve světě hudby je to rozhodně, jak je přimějete cítit. Mohu vyjmenovat 25 alb, které měly důležitý vliv na to, jak vidím svět, ale všechno to začalo citovou skutečností, kterou hudba mluví. Hudba se dostane do konfliktu, když se stane příliš intelektuální. Když porovnáte "Hail to the Thief" od Radiohead s protest albem "What's Going On" z roku 1970, jehož autorem je Marvin Gaye, uvidíte, co chci říct. Marvin zapůsobil na prostou citovou skutečnost o dovednosti války zničit lásku a je to lepší proti-válečné vyjádření, než co ještě vymysleli Radiohead. Když se podíváte na monstrózní album Sex Pistols - "Never Mind the Bollocks", najdete pobuřující pojednání o nepřetržité třídní válce, kterou vedou bohatí proti dělnické třídě v Anglii tak dlouho, jak si kdokoliv pamatuje, nicméně tenhle moment vytvořili jednoduchým křikem, bouřlivým sdělením "No future for me!" (Pro mě žádná budoucnost!)

Když se vám podíváme do vaší ledničky, co uvidíme?

(Směje se) Pomerančový džus, mléko, Eggo Waffles, torteliny a staré kuře (nepoživatelné). Um, um, um… a ovoce, které vypadá podezřele.