Když jsem mluvil s tvůrcem seriálů Alem Goughem, před začátkem sezóny, těšil se na dynamický vztah mezi Michaelem Rosenbaumem - Jamesem Marstersem. Jak se vám to líbí?

Michael: Víte, na začátku jsem s Jamesem tak moc nepracoval, ale když s ním dělám, je to úžasné, je to elektrizující. Lidé tohle nevědí, ale je velmi obtížné být hostující hvězdou. Představa přijít na natáčecí plac show, která je již úspěšná, kde je štáb jako rodina a všichni pracují pospolu…

Jste jako "student z Belgie na výměnné stáži."

Michael: To je přesně ono. Proto jsem se vždycky snažil, aby se hostující herci u nás cítili pohodlně a říkal: "Hey, je v pohodě to pokazit." Ale James, byl tvrdohlavý. V naší první scéně, tak trochu jsem se bavil, být tajemný a přemýšlivý Lex Luthor, ale jakmile jsem začal říkat můj text, bylo to jako "Do pr****, tenhle chlap zná svou práci skrz naskrz." Podíval jsem se na něj a pomyslel si, "Oh, ty jsi dneska přišel hrát!" - oba dva jsme zjistili, že se to jeden druhému snažíme ukázat. Byli jsme na obědě o několik týdnů později a James se na mě podíval a říká mi: "Chlape, byl jsem trochu nervózní." A já na to: "O čem to mluvíš? Byl jsi tak jistý!" řekli mi: "Ne, upřímně, z práce s tebou jsem byl trochu nervózní." Se mnou?! Jsem ten největší blázen na světě. Bylo to, jako by se dva fotbalové týmy snažili ukázat, jak jsou silní a neústupní. "Pojď, dáme si střik!" Bylo to bujaré. Nemohu se dočkat, co pro nás mají v zásobě. [na druhou půlku sezóny]