Maloměstské dítě hraje darebáka

Zdroj: The Chicago Tribune, 11. únor 2000

Autor: Steve Darnall

Zní to jako zápletka z nějakého starého béčkového filmu: Pohledný mladý muž míří do Windy City (Chicago) aby skutečně ochutnal herectví. Téměř okamžitě se mladík nachází na jevišti v proslulém The Goodman Theatre, v neméně slavné Shakespearově hře „The Tempest“.

Pro Jamese Marsterse se stal sen skutečností. Zároveň v něm ale zanechal pocit „ohromeného klučiny“.

„Pamatuji si, že jsem byl na pivu s Bobbem Scogginsem (rovněž člen osazenstva) ,“ vzpomíná, „a ptal jsem se; ‘Jak k sakru děláš Shakespeara?‘“ Podíval se na mě a řekl, „Prcku, postav se rovně, řekni svůj text a mazej z jeviště.“

Marsters se směje. „Tohle to je možná ta nejužitečnější rada, kterou mi kdo kdy dal.“

Tvůrci světa "Buffy, the Vampire Slayer", nejznámějšího hitu v krátké historii TV stanice WB, nepochybně souhlasí, že si Marsters uvědomil své ponaučení dobře. Herec je v současnosti uprostřed své třetí sezóny jako Spike, postava mluvící s Britským přízvukem, krutě vtipný nemrtvý úhlavní nepřítel bojovnice s upíry ze Sunnydale, Kalifornie.

Marsters přiznává, že od té doby, co se připojil k show, stal se příjemcem "spousty zmařené tvořivosti". Vidíte, před (příchodem) Spika, že úhlavním nepřítelem Buffy byl Master (Pán), démon z podsvětí, jehož plán na celosvětové krveprolití byl zmařen nemožností opustit svůj domov a opravdu se postavit hrdince, hranou Sarah Michelle Gellar.

Než přišel Spike na scénu, scénáristé měli skladiště plné "studeno-krevných-jednozáběráků" (*pozn. od Vampyr: řeč je o tzv. upírech, kteří jsou scénáristy stvořeni pouze pro jednu epizodu v seriálu a k okamžitému zlikvidování*), kteří čekali jen na doručení - zloduchem, který by mohl skutečně opustit své démonské sídlo. Příklad jeho bonmotů jako zlého chlápka: Když nedávné Spikovo pátrání po záhadném drahokamu přimělo jeho přítelkyni říct: „miluješ ten drahokam víc než mě,“ suše odpověděl: „Miluji syfilis víc než tebe.“

Ačkoliv Spikova krvežíznivost a zlý jazyk z něho učinili milovanou postavu mezi “Buffy“ fanoušky, tuto sezónu vznesli potenciální problém, když se tvůrce série Joss Whedon rozhodl udělat ze Spika člena „Scooby gangu“ na plný úvazek. (Tento název vzešel ze staršího kresleného seriálu zvaného Scooby-Doo, kdy každá epizoda končí slovy bídaka, „kdyby tam nebyly ty zatracený děcka, dostal bych se z toho!“, vysvětluje Marsters původ jména.)

Marsters připouští, že když slyšel novinky ohledně Spika a jeho přidání se k ostatním regulerně, přemýšlel. „Říkal jsem si, nevím, jakým způsobem se to Joss chystá udělat, protože jsem zlý. Zlosyn musí buď vyhrát anebo zemře. Jestliže by se pořád pokoušel zabít hlavní hrdinku a nedařilo by se mu to, stalo by se to směšné." Whedonův krok stranou k vyřešení problému – skupina zvaná Iniciativa – vložila do Spikova mozku čip tak, aby nemohl ublížit lidem kolem, aniž by nepocítil neuvěřitelnou bolest. „Spike se podrobuje spravedlivému a významnému pokoření sebe samého,“ říká herec s úsměvem.

Rodák z Greenville (malé dřevorubecké městečko), Kalifornie; Marsters studoval na New Yorském Julliardu herectví. Když přišel čas hrát profesionálně, vyměnil Marsters „Big Apple“ za Chicago.

„V New Yorku nebylo moc divadel pro začínající herce,“ říká Marsters dnes, „a jestliže jsem se chtěl stát hercem, potřeboval jsem začít hrát. Chicago bylo centrum všeho a stále je.“

"Chicago váš nutí riskovat mnohem víc, což je úžasné. Milujete koukat na lidi, jak skáčou z útesu a doufají, že poletí. A častěji než ne, oni skutečně letí."

Netrvalo dlouho a Marsters se ocitl v podstatě ve víru. Téměř okamžitě se dostal do hry „Bouře“(The Tempest) a dělal ty nejdramatičtější výstupy: jeho Ferdinand „se otáčel na železném kruhu, rozpažený a nahý, ve stylu DaVinciho ‚Dokonalého muže‘.“

Pak následoval řetězec uznávaných rolí v Bailiwick Repertory, včetně produkuce hry souborem v roce 1990, "Life is a Dream" a "Incorruptible", která získala Jeff Award.

Tento šesti-hodinový epos postavil Marsterse před a do centra jako Maximiliana de Robespierre, hlavního strůjce Francouzské revoluce a později Vlády teroru. (Pozor na střed zájmů: Tento spisovatel byl mezi 15-ti dalšími členy, kteří s ním začali revoluci).

"'Incorruptible pro mě hodně znamenalo," říká o desetiletí později. Částečně i proto, že „byl jsem si vědom, že dokážu dělat šesti hodinovou hru, ale také mě to naučilo důležitosti hraní v souboru. Nikdy předtím ani potom tu nebyl tak silný pocit důvěry."

Podle uměleckého režiséra z Bailiwick, Davida Zaka, "Incorruptible" mladému herci přesně padlo. "V Jamesovi byla touha," říká, "odhodlání pustit se do ambiciózního projektu a nedělat pořád to samé. A úžasné na něm bylo, že se stejně dobře cítil i v suterénu Cafe Voltaire jako na hlavním jevišti v Goodman. Pokud byl svou rolí nadšen, prostor nehrál roli."

Marsters byl mnohem méně nadšen počátkem 90 let, když se přestěhoval do Seattlu, města: "které je podle Chicaga mnohem usedlejší. Někdy to může vést k úžasným produkcím, ale obecně se přikláním spíše k plivancům, krvi a ohni. (k poctivé tvrdé dřině asi)"

Což z něj dělalo skvělou volbu pro roli upíra, třebaže Hollywood se do jeho plánů nikdy nedostal. To se změnilo až poté, co mu starší herec – ten, kterého Marsters dlouho obdivoval – oznámil své vlastní záměry zamířit do LA. „Podíval se na mě a řekl, ‘Nevydělávám o moc víc než ty Jamesi. Když je člověk mladý jako ty, jsem si jistý, že to vypadá jako (že vyděláváš) dobrý odnos peněz. Ale až budeš v mém věku, budeš očekávat o něco víc.‘ Pomyslel jsem si, ‘No, pokud se chce zdejchnout on, jdu i já.‘“

Přítel z dětství, který se v LA stal castingovým režisérem, pomohl Marstersovi najít agenta. Malé role v "Northern Exposure" a "Millennium" (Sky: ehm, asi tu má být „Moloney“) přišly před jeho zkouškou na roli Spika.

"Vím jen to, že už hledali dlouho," vzpomíná. "Škrábali až na dno sudu a tam jsem byl já."

Přesto, byli natolik ohromení, že ho přijali, dokonce mu odbarvili vlasy do požadovaného punkového vzhledu. („Odbarvení vlasy zároveň vyrovná, což je tak trochu vedlejší výhoda,“ připouští herec s přirozeně vlnitými vlasy.)

O svém herectví mluví vždy vážně, ale očividně sebou trhá, když vypráví o svém počátečním přechodu z hraní na prknech před kameru. "Když se podíváte na některé z prvních epizod, uvidíte spoustu hraní,“ říká se smíchem. „Musel jsem se teprve naučit, že mnohé z hraní v divadle se před kamerou nedá aplikovat.“

"Poznáte, když (divadelní) zkouška, poprvé odhalí, že se něco skutečně děje?" ptá se.

"Kamera chce to své „poprvé“, když ještě pořádně nevíte, co se stane pak. Myslím, že to je ten základní rozdíl mezi prkny a filmem, ale myslím, že jsou tu i věci, které si sebou odnesu zpět na prkna."

Je to možné, ale na lístky se do řady ještě nestavějte: Marsters má na Buffy smlouvu až do jara 2001 a v létě je k maní na filmové natáčení. (Nedávno se objevil vedle Geoffreyho Rushe v nové verzi hororu „The House On Haunted Hill“)

Také píše filmovou podobu hry ´Macbeth´ podle Shakespeara, která má v Jamesových snech vysoké postavení.

„Je to hra, kterou jsem udělal dvakrát,“ vysvětluje, „a myslím si, že jsem to zvládnul dost dobře, a vím, co se osvědčilo a co ne. Myslím si, že to bude skutečně příjemné potěšení pro publikum, když to vyzní odpovídajícím způsobem.“

Směje se. „Vše, co mi v tuto chvíli schází, je blázen, který mi dá na uskutečnění mého projektu osm milionů.“