Upír s duší

Zdroj: The New York Times, 12. Ledna 2003

Autor: Joyce Millman

Láska bolí. Zeptejte se Spika, odbarveného, dříve zlého punk upíra, na 'Buffy, přemožitelka upírů'. Poslední řada, Spikova zoufalá vášeň k Buffy vyvrcholila v mimořádně zralý příběh, ve kterém citově zmrazená přemožitelka využívá Spika pro násilný a vše-stravitelný sex. Jejich aféra překročila linii mezi láskou a nenávistí; skončilo to odmítnutím a pokusem o znásilnění. Spike – s výčitkami – se pokoušel vyhrát svou Buffy zpět, se svérázným gestem, cestovat do podsvětí a znovu získat svou duši. Ale nyní jeho duše hoří vinou a sebe-averzí.

Víte co jiného ještě bolí? Bolest. A Spike ji měl v tomto období spousty. Trvaly týdny mučení nohsledy apokalypsy Prvního (nehmotný zdroj všeho zla). Avšak odmítá se přidat znovu na stranu temna, protože v kraťoučkém okamžiku něžnosti mu Buffy řekla, že věří v jeho schopnost být dobrým. Spike touží být mužem, ne monstrem, a platí svou cenu.

Tak to je James Marsters, charismatický americký herec, který hraje britského upíra. Vyrůstal rozhorlený pláčem a byl dobírán jinými. Telefonující ze svého domova, v Santa Monice, jeho první den vánoční přestávky, Marsters vysvětluje, že 'Buffy' byla "velice morálním vesmírem".

"A pokud se chystáte opravdově se napravit jako postava Spike, který je masový vrah, pak půjdete skutečnou cestou," říká. Ale doufal, že se z toho scénáristé brzy dostanou, dodal, směje se, "protože jsem unavený být vláčen přes štěrk." Spika původně zamýšleli jako jednoúčelovou návnadu pro přemožitelku. Ale jeho rozkošně naštvaná, svůdná ničemnost měla kliku u stvořitele, Josse Whedona, právě tak jako u diváků; Marsters je nyní ve čtvrté řadě jako regulérní postava. A žádná jiná postava neztělesňuje lépe ctižádost a nepředvídatelnou povahu v 'Buffy' – která se posouvá od dramatu ke komedii a k hororu, obvykle v každé epizodě – naproti Spikovi. Vždycky to byl 'bad boy', milovník, hrdina v černém a v potrhlém komickém reliéfu. Je romanticky zranitelný (než se stal upírem, byl seriózní, hrozný básník z Viktoriánského období) a pyšně si vykračující rocková hvězda (autoritativně zobrazovaná v proslulém show 2001 na muzikálovou epizodu).

Spike je mrtvý, ale nevyprostil se ze života. A v Marstersově hbitém, bohatě upravovaném projevu, jste pocítili Spikovu oduševnělost dlouho předtím, než měl duši. Spikovi fanynky pocítily tuto změnu také. Skrz sexuální scény Spika a Buffy v minulém období, Marsters byl tak nahý, jak jen vysílání dovoluje. Představitelka Buffy, Sarah Michelle Gellar, zůstala rozvážně zahalená. A on má, no, tyto absolutna. A ty paže. A lícní kosti jako rovné břitvy; takže nepřekvapivě si Marsters všimnul, že jeho popularita "se vyšplhala do nové úrovně v posledních šesti až sedmi měsících, kde občas někoho pronásleduje a dostává další náměty.“

Proč ženy milují Spika? No, to je jasné – tvrdý, ale citlivý. Spike je dokonalý objekt fantasy. Když se ho zeptáte, co si myslí o Spikově apelaci, Marsters se zasměje a řekne: "Ve slovech Sida Viciouse" - osvojil si britský přízvuk "Holky mě milujou, protože mám pěkněj obličej a dobrou postavu." Zvážní a dodává: "Ženy si vychutnávají potenci Spika. Ale jestli je muž zlý, bude zlý i na ni.“

Vyrůstal v Modestu, Californie, syn metodistického ministra a sociální pracovnice, Marsters, 40, zní mnohem víc slunně, než jeho upír, který žije v něm. Jeho hlas je lehčí, než ten hluboký karamelový tón, který používá pro Spika. A Jamesův smích je vřelý a nakažlivý. Marsters se popisuje v pubertě jako "dost dobrej kluk, do té doby, než mi bylo 15 a objevil jsem punk rock." Po střední škole navštěvoval divadelní učební program na PCPA (Pacific Conservatory of Performing Arts), Santa Maria, Californie. A pak řekl, "Šel jsem na Julliard, kde propuklo všechno to peklo, a nakonec mě vyrazili."

Ta porážka jménem Julliard – jeho rebelantství "inspirované velkou záští, vycházející z prominentních členů této fakulty" - na něm zanechalo následky (z psychického hlediska se vzdal hraní a z fyzického to na něm podepsalo jizvou – na levém obočí z přepadení). Marsters svou jistotu získal znovu, když se přestěhoval do Chicaga koncem 90tých let, kde byl obsazen do role Ferdinanda v divadle Goodman v Shakespearově hře 'The Tempest' '(Bouře), která je jeho debutem v herectví. Po dobře recenzované kariéře v Chicagu a Seattlu, Marsters přijel do Los Angeles v roce 97 "ochoten se šťastně prodat". "Být členem v 'Buffy' je 'báječná ironie'", řekl, "mám z toho víc potěšení, než když jsem hrál v nějakém celosezónním divadle. Psaní není bezpečné. To je na tom ta nejlepší věc. Může to být děsivé, ale na nejradostnější cestě."

Diváci mohou vidět důkaz v poslední scéně dílu 'Beneath You'; dodnes nejlepší scéna z této řady, ve které Spike odhalí svou duši Buffy, v prázdném, měsícem osvětlujícím kostele. Marsters dal Spikovi šílenost i zoufalství ve zničující důstojnosti. Možná v tom bylo něco Shakespearovského, a to v jeho četbě jako "Proč dělá muž co nemusí? Pro ní, aby byl její" napůl v temnotě a ve zničujícím posledním výstřelu: Spike překvapující mučednickou pózou, zavěšen na velkém kříži, holými zády ke kameře, doutnající tělo – zatímco Marsters řekl, že měl "skutečný zájem" na návratu do další řady, osud Buffy je nejistý. Smlouva Sarah M. Gellar je stále nepodepsaná. A co chce Marsters udělat se Spikem předtím, než skončí show? "Rád bych viděl, aby znova nabral svůj smysl z potěšení, ale v něčem plodnějším, než je zabíjení lidí," říká. "Vždycky jsem si v duchu představoval, jak dává Buffy zahradu, na kterou by ve dne nikdy nevkročil, dát jí pro změnu 'něco živého'."

A život po Spikovi? Marsters má velké ambice, (najít další série, adaptovat Macbetha na televizní obrazovky) ale skromné. ("Myslím, že jsem herec postav, který může být hezký, když aplikuje dost prášku"). Ale když nadšeně mluví o návratu do divadla, je jasné, kam ho srdce táhne a odkud kdejaká vlastnost ze Spikovy hravé neohroženosti přichází. "Postrádám vzájemné interakce mezi hercem a publikem," říká. "Postrádám monology, kdy se můžete odvážně otočit k publiku a mluvit k nim. Miluji promluvu k jedné osobě, i když je to jen na pár sekund; ale výslovně se dívat lidem do očí a sledovat jejich 'skok'. Oh, je to báječné! A nebezpečné zároveň."