Brain Trust

Zdroj: Smallville magazine č. 13, březen/duben 2006

Autor: Bryan Cairns

Tuto sezónu se k seriálu Smallville přidal známý obličej - a pro Clarka připraví hodně problémů. James Marsters vypráví o postavě, jíž je Milton Fine - Brainiac, nahotě a mnohém dalším...

Po několika letech jako Spike v seriálu Buffy the Vampire Slayer herec James Marsters odvrhl peroxidové vlasy, britský přízvuk, kožený kabát a falešné zuby kvůli roli profesora Miltona Fineho v seriálu Smallville. Ačkoliv se snažil vymýtit jakékoliv stopy svého bývalého já, ocitl se v roli dalšího záporáka. Milton Fine je seriálová verze Brainiaca - zosobněná noční můra Clarka Kenta. Samozřejmě, než se oficiálně potvrdilo, že se Marsters této role ujme, bylo tu hodně hukotu mezi fanoušky, že se tak stane.

"Opravdu jsem z toho trochu vyplašený," potvrzuje James ze svého pokoje v jednom Vancouverském hotelu. "Skutečně jsem. Chci si zachovat svůj normální rozum, takže nechodím moc na internet. (Fanoušci) jsou hrozně milí a lichotiví. Pamatuji si začátek toho poprasku kolem Buffy. Byl jsem on-line dvakrát a mí přátelé říkali, že jsem vždy vypadal jako opilý, když jsem vyšel z místnosti. A já opravdu byl. Opilý svým vlastním egem. Myslím, že by to bylo špatné se tomu poddat. Bylo by hrozné, kdybych pořád dostával v seriálech takový typ cool rolí (jako Spike) a lidi by říkali 'Klidně. Už jsme to viděli. Je to pořád stejné.' To by bylo depresivní, takže jsem opravdu rád, že jsem to mohl změnit."

V komiksech a kreslených seriálech ztrpčuje Brainiac Muži z ocele (Supermanovi) život a je zpodobňován jako superinteligentní zelený mimozemšťan, případně jako něco, co vypadá jako terminátor z lesklé oceli. Překvapivě si James nedělal žádné předběžné průzkumy, co se jeho postavy týče. "Čítával jsem DC Comics, když jsem byl mladší," říká. "Smallville je skvělé v tom, že u každé postavy vezme její jádro a pak k tomu přidává vlastní nápady a přizpůsobuje to vlastnímu světu, takže jsem si toho o Brainiacovi moc nezjišťoval. Ale na první pohled jsem si všiml, že si evidentně užíval sám sebe. Často ho kreslili, jak se usmívá - což není ta správná věc, kterou by měl dělat robot, ale pak vás to trochu vyděsí, když zjistíte, jak dobrý ten robot je, že má vlastně škodolibou radost. Takže jsem si z něj vzal tohle, ne zelenou kůži, růžové těsné spodky nebo plešatost."

Ale tenhle náhled na Brainiaca nebyl ta věc, kvůli které se James seriálu upsal. "Bylo to setkání s producenty," vypráví. "Věc, která mne oslovila, byla ta, že oni opravdu mají rádi svou práci, že oni skutečně vnášejí do scénářů kus sebe a navíc vypadají jako opravdu skvělí lidé."

V prvním díle v ep. Arrival vykape z vesmírné lodi černá látka, která na sebe vezme podobu Brainiaca. To byl zlověstný úvod a navíc po té, co James prožil mnoho času bez trička v předchozím kousku Mutant Enemy, byl opět James na scéně polonahý. "Jo, nikdy jsem neměl problém, abych ukázal své tělo, to bylo předtím, než jsem potkal Josse Whedona, ale potom..." vzdychá James. "Problém je v tom, že když jste dosazen jako sexuální objekt a vy nemáte jasné vidění světa, může se z vás rychle a snadno stát sexuální hračka. Dokud jsem nezačal dělat ty sexy scény v Buffy, lidé mne zastavovali na ulici a říkali, že jsem něco skvěle zahrál. Ale od té doby (křičí) 'Sundej si tričko!' A když se to stane po 5000, opravdu to nemáte rádi. Už jsem byl nahý i na jevišti. Při mém profesionálním debutu jsem byl upnutý na kovovém laně jako americký orel."

Záhy tedy bylo jasné, že oddělit Jamese od Spika je nemožný úkol. James přiznává, že po Spikových rychlých obratech mezi bojovníkem za dobro a ultrazlounem doslova skočil po příležitosti konečně hrát postavu se zcela jasným cílem. "Jako Brainiac jsem přišel s jedním úkolem a nic mne od toho neodvrátí," říká James. "Pro herce je cíl postavy opravdovým hnacím motorem. Byl jsem v Buffy a moje postava byla tak nevšímavá a otupělá, že skoro neměla žádný cíl. Byl jsem vždycky 'Proč zase jdu do domu Buffy? Není k tomu žádný důvod. Okay. Rozhodnu se zabít Alexe, ale pak si to rozmyslím.' Uprostřed jedné sezóny říkal jeden z herců: 'Co tu, sakra, Spike tuhle sezónu dělá?' a já jsem nikdy neměl skutečnou odpověď. Nejsou to žádné kyselé hrozny nebo tak. Byla to skvělá role a já bych tady neměl vykládat takové věci, ale bývalo by fajn vědět, co budu (Spike) dělat potom, kam směřuju, co vlastně chci."

Z jednoho pohledu Brainiac není právě typický šílenec-tohoto-týdne, který by patřil na Zeď Příšerností Chloe. "Chce vymazat lidstvo," říká James. "Lidé jsou pro něj jako mravenci, kteří se přemnožili a teď plení své okolí. Nevidí žádný hřích v tom, vzít jim tuto krásnou, plodnou planetu, protože ji stejně ničí. Už nemají víc jak dalších 200 let. Je proto lepší je zašlapat, použít na ně insekticid a zbavit se jich. Pravděpodobně nejlepší službou pro tuto plantu je zničit tento druh zvířat. Kryptoňané vládli své planetě přes 30 000 let. Z mého pohledu jsem se snažil toho chlapce, kterého vychovali opice, přimět, aby pochopil, že jsou mnohem lepší způsoby jak žít."

V jádru Brainiac věří, že jeho mise je v zájmu vyššího dobra. "Přesně!" souhlasí James. "Je to skutečná fanatik, což je opravdu nebezpečné. Ale stejně jako ostatní fanatici vidí sám sebe jako jedinou osobu, která dokáže vidět skutečnou pravdu."

Ale spíš než napadat Clarka fyzicky a vynutit si tak podřízenost, rozhodne se Brainiac ovlivnit ho mnohem účinnější zbraní: slovy. "Brainiac byl jedním z jeho učitelů, profesor Fine a snažil se dostat mezi Clarka a ostatní lidi, se kterými měl přátelské vztahy," říká James. "Nezkoušel jsem ho dusit. Mí oblíbení učitelé mne dokázali přimět dojít k závěru pomocí příjemné konverzace. Nevyskakoval jsem si na něj, nehrál jsem nic takového jako 'jsem mnohem inteligentnější než ty'. Jsem ten typ vysokoškolského učitele, kterého si budete pamatovat zbytek života. Protože on je napůl učitel vědy, opravdu umí vykládat o nedokonalosti lidské rasy. Tak jsem se zkusil dokázat Clarkovi, že lidé jsou vlastně primitivové a rozhodně by neměli vládnout planetě."

Aby dosáhl svého cíle, Milton Fine si našel obvyklé podezřelé a začal s někým, kdo už začal svou cestu po špatné straně. "Snažil jsem se dokázat Clarkovi, že lidé si nezaslouží lásku, kterou jim dává a nejlepším způsobem bylo ukázat mu, jak se k tobě zachovají přátelé, jak ti zatnou nůž do zad, je Lex Luthor," říká James. "Je nejchytřejší z Clarkových přátel, ale zároveň také nejzkaženější. První jsem šel po něm. Doslova jsem přišel a rozpoutal mu peklo na zemi. Vykopal jsem na něj každou špínu, na jeho společnost. Donutil jsem ho, aby byl nervózní, že to vyjde najevo, ale dělal jsem to proto, abych Clarkovi ukázal Lexovy nejhorší stránky."

Ke konci této konfrontace cítil James lítost k Michaelu Rosenbaumovi, který měl vztek, že se z jeho Lexe stal otloukánek. "Dělali jsme spolu dvě nebo tři scény, ve kterých jsem měl dominovat já," vzpomíná James. "Fine zase vyhrál. Na konci druhého dne říkal Michael ‚Oh, bože!', začínal být frustrovaný. Pamatoval jsem si úplně stejný pocit z Buffy. Pokaždé když chtěli, aby byla nová postava opravdu cool, poslali ji na Spika a nechali, aby mi trochu namlátil. A pamatuji si, jak jsem si myslel 'To si opravdu nemůžou vymyslet lepší způsob, jak se vypořádat s touhle postavou, než aby mne ponižovali a mlátili?' Takže jsem se díval na Michaela a myslel si 'Člověče, kolo se otočilo a ty se teď díváš, jak někdo jiný, kdo strávil roky budováním své postavy, se musí dívat, jak ho používají, aby vyzvedli mou postavu.' Bylo mi Michaela trochu líto."

Ačkoliv plán byl skvělý, nakonec se rozpadl a Brainiac byl nucen svůj plán přehodnotit. "Tím, že jsem kopnul Clarka do hlavy," směje se James. "Brainiac přišel z Kryptonu a když nemohl získat to, co chtěl tím, že by Clarka oblbnul, tak byl ochotný ho doslova vtlouct do magmatu země. Je stejně silný jako Clark, takže došlo na rány. Clark do mně viděl a moje řeči nespolkl, a tak jsem rozdával smrtelné rány, což nefungovalo. Nedokázal jsem od něj dostat jeho přátele. Tam jsem selhal. Snažil jsem se ho izolovat, abych ho dostal na svou stranu, ale jeho vztah s přáteli byl mnohem silnější, než jsem počítal. Dostalo se mu malé pomoci, když ji potřeboval, takže to skončilo tím, že mi nakopal zadek."

Během tohoto rozhovoru se řeč znovu stočila zpátky k Buffy a Angelovi. Ačkoliv Sarah Michelle Gellar a David Boreanaz nevypadají, že by měli zájem si zopakovat své role, nesou se drby o možném TV projektu - filmu o Spikovi. "Ale Joss mi o tom nic neřekl," odporuje James. "Přišel za mnou dvakrát a říkal 'Já nemám žádné opravdové plány pro tuhle postavu, ale potřebuju vědět pro případ, že bych měl, jestli bys měl zájem?' Ptal se mne, když skončil Angel a pak jsem s ním mluvil po pár měsících a moje odpověď byla pořád stejná 'Ano, mám velký zájem, ale nebudu čekat déle než pět let. Nechci být stárnoucí upír. Nikdo neudělá díru do světa tím, že bude hrát stárnoucího upíra."

Stejně jako Lynda Carter bude vždycky spojována s postavou Wonder Woman, James zřejmě nikdy nevystoupí ze Spikova stínu. Ale James toho nelituje. "Druhá možnost totiž je, že nikdy nedostanete roli, která by oslovila diváky v takovém měřítku," říká James. "Přináší to s sebou problémy, ale ty problémy mají řešení. Cítím se velmi šťastný, že mi nabídli roli, která se dá dobře spojit s mým osobním životem. To se mockrát v životě nestává a já jsem za to vděčný."

James se během rozhovoru několikrát protáhl a vylezl z postele, kde ležel s pochroumaným kotníkem. Bylo zřejmé, že při každém pohybu cítí bolest a pak se pustil do vyprávění, jaké nástrahy občas přináší herecký život. "Měl jsem tyhle skvělé boty od Prady, které opravdu jsou navrženy pro lidi, kteří moc neběhají," povzdechl si James. "Byli jsme ve Fortress of Solitude, která by měla být z ledu, takže je všechno natřené nějakou lesklou barvou. Samozřejmě nepoužíváme opravdový sníh, protože se rozpouští. Proto používáme tenhle skvělý materiál, který vypadá jako ten, co se s ním vycpávají polštáře. Nastříkali to všude po place a stalo se z toho opravdové kluziště. S tím se nedokázaly poprat moje staré Prada botky a uklouzl jsem. Natáčení jsem dokončil, ale pak jsem byl ‚AU!'"

Ale James je opravdový bojovník a profesionál, takže trpěl pro své umění. "Pak potřebovali osm dalších záběrů," říká. "Ó, to bylo špatné, člověče. Šéf kaskadérů za mnou přišel a říkal 'Choď, choď, musíš to rozchodit.' Udělal jsem pět kroků a říkal jsem, že jsem v pohodě. Ostatní si oddechli, tak jsem se vrátil na plac, udělal jeden krok a zkolaboval jsem. Ale nakonec jsme to dotočili."